Dívčí román ze sportovního prostředí

Holky si nemusí hrát jen s panenkama. Úspěchy mohou mít i ve sportovních odvětvích, kde byste si představili spíš kluky. Holka a fotbalistka? Proč ne!

Tatínek si přál kluka a místo toho má dvě holky. Starší šestnáctiletou Tamaru, kterou na kluka už nepředělá a o tři roky mladší Lauru. Tu se naopak na kluka předělat snažil. Do jaké míry se mu to povedlo? Oslovovat ji může jako chlapce, třeba upraveným jménem „Laurine“, které velmi často používá. Laura se snaží nebýt ufňukaná fiflena, ale kurážná a sportovní holka do nepohody. Hraje tedy závodně fotbal. Je to konečná verze, jakýsi kompromis mezi tatínkovou vizí slavného hokejisty a maminčinou vidinou načančané krasobruslařky. Laura fotbal naštěstí nehraje z donucení, ale ve fotbalu se skutečně našla. Po klukovi, který se jí líbí, by chtěla, aby jí nadhazoval míče. To by určitě nepochopila její starší sestra, která se tajně líbá s klukem v průjezdu v domnění, že nejsou vidět. Ale Laura, až jí bude šestnáct....

            V holčičím románu Lauro, ty jsi ale číslo od známé autorky Ivony Březinové není nouze o typické problémy dospívajících dívek, které mezi sebou „řeší“ členky fotbalového týmu na tréninku i v šatnách. Jejich trenérovi se musí celé dny škytat. Kniha se dotýká také drogové závislosti a dopingu, které mohou „potkat“ každého člověka. A je na každém, jak se k nim postaví. Publikace se tak stává mimo jiné užitečnou pomůckou, jak poznat některé varovné příznaky užívání drog. Mladá děvčata může děj knihy vést k zamyšlení, jak mohou drogy v konečném důsledku ubližovat. V tom spatřuji hlavní přínos pro mladé čtenářky. Publikace neobsahuje žádné ilustrace, což bych jí vytkla, jelikož se jedná o dětskou literaturu, byť pro dospívající čtenáře.

           Titul vydalo letos nakladatelství Grada v dětské edici Bambook. Tato kniha je určena čtenářům od jedenácti let. Představuje zejména náctiletým děvčatům věrohodný příběh, který je dozajista strhne. Líbil se i mně. Je čtivý, svižný a nechybí v něm řešení problémů, s nimiž se potýká každá druhá holka. V podání Laury se navíc i zasmějete, protože Laura je zkrátka číslo.

Ukázka:

Doma nebyla a ni noha. Rychle jsem vynesla koš, převlékla se do teplákové soupravy a mazala na plácek za dům vyzkoušet si, jestli mě míč před začátkem soutěží opravdu poslouchá. Střídala jsem přihrávky vnitřním nártem, vnějším nártem i tím zpropadeným přímým nártem, zastavovala jsem míč v běhu, měnila směr se snaze vyhnout se střetu s neviditelnými soupeřkami a střílela jsem do brány označené dvěma kousky cihel. (s. 52)