Co je k tomu navnadí? Příběh o dětech, které to dokázaly!Možná znáte dětské knížky o Aničce. Za sebe mohu napsat, že jsou všechny „ stejně dobré“.
Vymyšlený děj by se mohl opravdu stát, a proto děti knížky o této malé školačce baví. Osmý a nejnovější díl ze série knih o Aničce se jmenuje Anička a divadlo. Autorkou je česká spisovatelka Ivana Peroutková. Tato publikace, stejně jako všechny předchozí díly, vyšla v nakladatelství Albatros. Volné pokračování příběhů o Aničce si mohou přečíst všechny děti, jelikož každá návaznost na předchozí díly je srozumitelně vysvětlena. V této publikaci se setkáte se všemi Aniččinými kamarády, jelikož Anička chystá divadelní představení, kam je hromadně pozve.
Kdo bude v divadle účinkovat a kde budou děti hrát? Hlavními loutkoherci se stanou samozřejmě Aniččin spolužák Tarek, Anička a výtvarně nadaná kamarádka Dita, která dostane na starost nakreslit kulisy. Děti nacvičí několik scének a své divadlo dokonce pojmenují. Jelikož na představení chtějí pozvat nejen své kamarády, rodiče, ale i spolužáky s paní učitelkou, potřebují větší prostor. Kdo jim věnuje loutky, nechá je hrát v útulném divadelním sále a po celou dobu jejich činnost podporuje, to se dočtete právě v tomto díle.
Velmi hezky je vyjádřen vztah mezi Aničkou a jejím malým bratříčkem Štěpánkem. Hlavní hrdinka pravidelně pospíchá k jeho večernímu koupání a počítá s jeho účastí na divadelním představení, i když si uvědomuje, že si nic z toho nebude pravděpodobně pamatovat. Anička si píše opět deník, v němž zachycuje své myšlenky a pro ni důležité zážitky. Deník je psán psacím písmem, který působí jako skutečný zápis školáka na prvním stupni.
Četla jsem s dětmi všechny díly o Aničce – ve městě, u moře, na horách, o dobrodružství v cirkuse i v Austrálii a mohu je všechny doporučit ke čtení dětem od třetí třídy základní školy. Textu je poměrně hodně, místy je proložen barevnými obrázky Evy Mastníkové. Děj je natolik napínavý, že děti knihu jen tak neodloží.
Ukázka:
Maminka odnesla miminko do kuchyně. Anička však honem zamířila do svého pokoje. Chtěla si totiž napsat další důležitou zprávu do deníku. Ta zpráva zněla následovně:
12. června
Když si Štěpánek nebude nic pamatovat, musím si všechno pamatovat já. Třeba co jsem dneska o sobě prozradila Tarkovi. Ale to tu nenapíšu. (str. 38)
