Naši hokejisté nám svojí obrovskou vůlí, vírou v úspěch a obětavostí pro celek opět přinesli trochu té slávy a národní hrdosti. Můžeme na ně být po zásluze pyšní. Je však něco takového souzeno jen nadaným sportovcům, kteří se dali na hokej či fotbal? Určitě ne. Každý z nás, bez nároku stát se hvězdou, může přispět k tomu, abychom mohli být hrdí nejen na svůj tým, ale na celou zemi. V nejbližší době např. tím, že přijdeme k volbám a - bez ohledu na svůj osobní prospěch - zvolíme, co je dobré pro celý stát.
Rusové si byli vítězstvím téměř jisti. Sestavili přece nejsilnější tým a všechny odhady je pasovaly do role favoritů. Čeští hokejisté si však pranic nedělali z pesimistických hlasů a papírových předpokladů. Nevadilo jim, že před nimi stojí ruská mašina nabitá největšími hvězdami. Prostě každý z nich poctivě dělal maximum pro úspěch celku a věřil, že může zvítězit. Jistě, měli i štěstí, ale to přece vždy přeje připraveným, kteří mu jdou naproti.
Stejně tak vyhlídky před volbami a budoucí vývoj této země nevěští pro nás, svobodumilovné občany, nic dobrého. "Džordžíňo" si už pomalu zapaluje svůj vítězný doutník a komunisté se chystají na návrat do mocenských složek státu. Je přece jasným favoritem. Velmi investoval na všech stranách. Nasliboval každému, co chtěl slyšet, najal špičkové poradce a nechal téměř zbankrotovat stranickou kasu pro masivní mediální masáž. A všechny průzkumy mu předpovídají vítězství. I my máme ovšem stále šanci. Budeme-li věřit v naše síly a dokážeme-li se obětovat pro celek. Např. tím, že nebudeme líní věnovat trochu času volbám a přijdeme to tam s rozvahou hodit. Věřím, že pak budeme všichni hrdí i sami na sebe. Češi, do toho!
