Ti naši veřejní představitelé jsou jak "Pyšná princezna." Nechtějí svatbu pro dobro nás všech. Raději se chovají zpupně, arogantně, neslušně.
Ne každá pohádka končí happy endemDatabáze Google
Půlnoční království má prázdnou pokladnu. Lid je smutný, bojí se i veřejného projevu. Mluvit se odvažuje jen za zdmi hospod a domácností. Její královská výsost je zahleděna do sebe, chová se nepřijatelně, své rozhodnutí konzultuje se špatnými rádci. Královna je mrtva. Princezna Krasomila je nevychovaná a potřebuje pevnou ruku. Chůvy byly vyhnány ze dvora.
Kde je případný král Miroslav? Existuje někdo takový? Nebo je to jen pohádková postava. Pokud je v dohledu, dejme mu prostor, možná by v té zanedbané zahradě udělal pořádek, systém, možná nám otevře oči a my opět budeme nasávat tu krásu a lidé si budou zpívat...
Kde domov můj, kde domov můj.
Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách.
V sadě skví se jara květ zemský ráj to na pohled!
A to jest ta krásná země země česká domov můj!
Země česká domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj.
Znáte v kraji bohumilém
duše outlé v těle čilém, mysl jasnou, vznik a zdar a tu sílu, vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj, mezi Čechy domov můj!
(původní Tylova verze).
Snad poslové najdou královský pár v době jasné mysli a oba se vrátí pozvednout náladu do země už i krále Miroslava...
...i když, ne každý pohádkový příběh končí happy endem...
