Sex na kopírce a další úskalí "pracovních poměrů"

Před časem jsem narazila na muže svých snů! Vysoký, blonďatý, inteligentní, vtipný, schopný... zkrátka úžasný! Bohužel mělo to háček. Byl to kolega... A jak je známo - „co je v domě, není pro mě“!

""Jiste, sefe, hned jsem s tou kopii hotovej..."
Je dobré sdílet s milencem kancelář, logo na vizitkách, nebo alespoň čas od času jednací místnost? Je možné soustředit se SKUTEČNĚ na plnění úkolu, být fér a nestraný, když se stejně těšíme, až přestneme řešit pracovní věci a zamíříme o polední pauze do postele? Nebo do zaparkovaného auta v podzemních garážích?
Mám jednu kamarádku, která se specializuje na vztahy na pracovišti. Ať už jde o šéfy, řadové kolegy či obchodní partnery. Je pravda, že je tím alespoň motivovaná setrvat v jednom zaměstnání déle (a nemá tudíž image fluktuantky jako já). Ale co pracovní morálka? Skutečně je možné mezi hledáním fotografií „objektu“ ve firmení síti pracovat? Můžete se zabývat analýzou situace na realitním trhu a zároveň dostatečně esteticky pózovat na kancelářské židli? Splníte opravdu všechny termíny, když celou pracovní dobu trávíte fingovaným vařením kafe v kuchyňce a vyhlížením „idola“? Je možné řešit s někým důležitý problém, když bych se s ním raději pokoušela prolomit zády dveře na WC? Asi jsem divná. Chodím totiž do práce hlavně pracovat.
Mým životem (a kanceláří) prošlo spousty opravdu sexy kolegů. No dobře, spousty ne, ale určitě by dali dohromady „úžasňácké“ fotbalové mužstvo. A kdybych si je všechny vyfotila (a uměla to), mohla bych mít portfolio zajímavější než Robert Vano. Jenže zároveň každý z nich byl napůl mým bratrem (a to žádného bratra nemám a pořezaná zápěstí jsme k sobě také nikdy nepřikládali!!!). Koneckonců – když někoho znáte ve stresu, ráno po propité noci, hysterického, zoufalého, pokořeného... zkrátka když někoho znáte pět dní v týdnu, osm hodin denně (minimálně), už vás jen tak něčím nepřekvapí. A není právě to tou věcí, kterou bychom u partnera chtěli? Alespoň na začátku? Když s někým začnete pracovat, je to jako byste spolu prožili deset let manželství. Věřím, že spousta mých bývalých kolegů stále ví, jaké mám ráda kafe... na rozdíl od mnoha mých bývalých partnerů.
I toho nejvíc sexy kolegu jsem si dovolila vnímat jako sexy objekt až ve chvíli, kdy jsem si pryč z kanceláře odnášela v papírové tašce blok, sešívačku a opelíchanoý bambus . Občas jsem neskončila jen u toho vnímání... Jenže když jste s někým pracovali, ale už nepracuete, máte jen společnou minulost. Po čase vám dojde, že se nabavíte o ničem jiném než o zábavných poradách, trapných jednáních a programech alkoholových soustředění skrytých za jméno „teambuilding“. Ten sexy kolega je totiž jen hezčí vydání vašeho zapomenutého barového kumpána ze střední. Tudy tedy casta nevede! Ani náhodou.
Pravdou ale je, že pětina párů se dala dohromady na pracovišti. Pak nemá být krize, když tolik zaměstnanců tráví pracovní dobu akrobatickými cviky na minimálním prostoru záchodové kabinky, systematickým ničením šanonů ve skladu či kopírování vlastních genitálií po pracovní době. A některým tento „pracovní poměr“ vydržel déle než skutečný pracovní poměr. Tím pádem by na tom mohlo něco být. Možná bych neměla a priori zavrhovat všechna ta pozvání na rande a náznaky flirtu od nadřízených. Třeba bych dnes s blonďákem sdílela nejen kancelář, ale i ložnici...
A mimochodem (kdyby se vám někdy poštěstilo se mnou pracovat) – kafe mám ráda s mlékem. A dvěma cukry...
Sdílíte můj názor na vztahy se sexy kolegy? A na muže všeobecně? Hlasujte pro mě ZDE! Nebo třeba pro nějakého blogerského kolegu...