Yuh tu byl

Objevil jsem kouzlo Geocachingu. Hledám poklady a je mi dobře. Největší kouzlo je v tom, že je to bez rozdílu pro všechny a v každém věku.

Když se mé lepší polovičce podařilo vytáhnout mě z pohodlí domova a donutila mě zase k troše aktivního pohybu na kole, začal jsem přemýšlet čím to zpestřit. Protože pod pojmem jet se projet, bylo několik stále stejných tras a to mě nebralo. Musím přece jet odněkud někam, mít nějaký cíl.

Shodou okolností se ženě pokazil měřič rychlosti a kilometrů na kole. (Stejně jsem přesvědčený, že jezdila tak pomalu, že se zbláznil, ale neříkejte jí to). Tak jsem chtěl koupit něco lepšího, než od Ťamanů super prima krám na měsíc maximál. Fajn, objednáme navigaci. Budou v ní cyklotrasy, můžeme jezdit. Zmínil jsem se náhodou kamarádce a ta se zeptala: "To máš na Geocaching?"

Neměl jsem to na Geocaching, ale už mi to z hlavy nešlo. Tak se na to aspoň kouknu na netu, co to obnáší. Hm, jednoduchá registrace, jméno nebo nick, heslo a už jsem tam. Když se přede mnou poprve objevila mapa se všemi kešemi, které jsou ukryté kolem nás, nechtěl jsem tomu ani věřit. (Cache=poklad, který se pomocí souřadnic hledá). Na světě jich je asi 2,5 milionu, to asi nedám. Ale ty kolem sebe, ty bych mohl okouknout. Jsou v různých obtížnostech, tak ty pětkové asi ne, nejsem horolezec ani potápěč. Ale ty pro normální lidi, ty jsou všude. Zavolal jsem ženu a ukázal jí to. "Tohle teď budeme dělat."

Už je to nějaký pátek co se z nás stali kačeři. Kačer je počeštěný catcher - hledač pokladů. A naučili jsme se i další specifická pojmenování jako jsou geovozidla, eventy, georobotci - děti, nebo geopsi a geokola. Od té doby jsem ženu protáhl už tolika místy a takovým terénem, že mi nenápadně začala předhazovat, že lidově řečeno blbnu. No možná trochu, ale opravdu jenom trochu a v normě. To jsou jiní kadeti, kteří jsou schopní si předplatit službu, která jim SMSkou dá vědět, že je někde v širém vesmíru právě zveřejněná nová keš. Pak tito experti po vzoru Královny koloběžky, umytí-neumytí, učesaní-neučesaní, ustrojení-neustrojení skáčou do aut ve dvě hodiny v noci a řítí se, aby byli první, kdo keš najdou. Tak daleko jsem nezašel a snad ani nezajdu. Ale je pravdou, že se vracím z výletů špinavý, popálený od kopřiv, doškrabaný od ostružiní a spokojený. Večer si potom na mapě zapíšu ke každé keši nález - Yuh tu byl.

I komunita kačerů má různé weby, kde si vyměňují zkušenosti a nezřídka se hádají. Prostě diskuze okolo společného zájmu. Někdy se i tato diskuze přiostří, v hospodě by začaly padat facky, tady se slabší diskutéři uchýlí k invektivám. Nedávno jsme vedli podobnou diskuzi, už nevím o čem, ale měli jsme každý svoji pravdu. Když už neměla argument, vmetla mi oponující kačerka: "Jenom hlupák loguje pořád stejně - Yuh tu byl - měl bys taky něco pěkného k tomu logu napsat." No jo, ale co mám psát ke keším, které se mi nelíbí? Něco škaredého? To není soutěž o nejhezčí zahrádku, o tom kachnink není. Tak jsem ji odpověděl: " Dobře, od příště mám nový log - Yuh tu byl, debil."

Prohlásila, že na tohle nemá a že jde spát. Asi jsem vyhrál?