Konečně přišlo babí léto. Tentokrát to opravdu meteorologům vyšlo a bylo nádherně. Tak jsme vyrazili s manželkou na kolech.
Krásné nedělní ráno - dopoledne, nevím kam přesně čas lehce po deváté zařadit. Než se dostaneme na klidnější polní cesty a cestičky do přírody, musíme kousek po silnici. Mezi auty. Nepředpokládal jsem nějaký provoz, ale to jsem se spletl. V obou směrech to pěkně frčelo. Cesta vede k jednomu hyper, super, mega - koupíte u nás všechno skoro zadara. Tak v ten krásný den tam všichni spěchali. V provozu na kole, to nemá asi nikdo rád. No a netrvalo dlouho a profrčel kolem mě nějaký uspěchánek a ještě vztekle zatroubil. Vyletěla mi ruka se vztyčeným prostředníčkem. "Zastav debile. Rozkopu ti blatník" probudilo se moje vzteklé já, které mám po dědovi. Nezastavil. Místo toho si na mne zatroubil další jouda, který z toho měl asi opičí radost, nebo taky strašně někam spěchal. Jeho zrcátko mi minulo loket tak o deset čísel. Tím prostředníčkem jsem máchal jak mávátkem v prvomájovém průvodu. Slova, která ze mne jen pršela, se napsat nedají.
Odnesla to chudák manželka, která mi řekla, abych jel blíž u obrubníku. To si vyslechla. Jak jedu metr od kraje, jak jsem plnohodnotným účastníkem silničního provozu a jací jsou řidiči sprosťáci a neurvalci. Za to všechno může uspěchaná doba, nedostatečně přísný metr na ně a naprostá absence slušnosti mezi lidmi. A já jim to dám, já jim to vytmavím. Všechno o nich napíšu.
Dnes ráno jsem sedl za volat, protože spěchám do práce. Zatraceně, ty silnice jsou přecpané. Každej musí do práce autem. A do toho se motají cyklisti. Tady zrovna jeden. "Dej si kapucu, blbe. Nic neslyšíš, nic nevidíš. Sakra nezdržuj a nemotej se tady."
A hele další takovej. A má sluchátka. Tak ten o mně určitě neví. Nevnímá. Doufám že nezačne na tom kole poskakovat do rytmu, to bych nevydejchal. Že je někdo nevezme hákem. Měli by si na ně policajti posvítit.
Ale troubit, troubit na něho nebudu. Ještě by se lekl a spadnul mi pod kola. Kdybych ho přejel, tak bych musel zastavit. Než bych ho odtáhl do příkopu, to by trvalo. To bych do práce přijel pozdě.
Takže, až mě potkáte. Na kole, nebo v autě. Trochu prostoru, prosím. Laskavě vyfičte - jedu.
