Jestli ti můžu malunko pomoct, Milunko? No zkusím to. Co potřebuješ, děvče zlatý.
Jo s úkolem do školy. To nevím, záleží o co půjde. Tak jak se žilo před třiceti lety a rozdíly s dneškem? To ti můžu zkusit dát dohromady. Ale jak začít?
Mohla bys nechat ten telefon na chvilku na pokoji?
Tak. No třeba počítače nebyly. Fakt. Nebyly. Teda byly, ale taková monstra, která zabrala celou místnost. Obsluhovali je lidé téměř v laboratorních podmínkách. Cpali do nich děrné štítky. To se udělaly dírky do takových kartiček, nastrkalo se to dovnitř a vylezl dlouhatánskej arch papíru. Třeba nahatá ženská složená z číslic. Já fakt nevím k čemu přesně ty kompjůtry byly. Ale tyhle blbiny se na nich dělaly.
A taky se posílaly dopisy. Ne esemesky. Dopisy. Něco jsi potřebovala vědět, třeba ceny k nějakému zboží, tak jsi poslala poptávku poštou. No, zatelefonovat moc nešlo. Byl několik telefonních linek pro celou fabriku. Točila jsi nulu, abys mohla volat ven. Ne, mobil nebyl ještě vynalezenej, Milunko.
Prosím tě co pořád děláš s tím telefonem? Píšeš Jitce? A zvládáš mě poslouchat? Zvládáš. Dobře.
Jo a taky jsme uměli počítat. To si jenom myslíš, že umíš taky počítat. Tak mi vyděl 9537,3 děleno 428. Ne,ne. Pěkně bez kalkulačky. Jakto, že to nejde. Ale jde. Pěkně tužku a papír. Schválně. No a my jsme kalkulačky neměli. Jenom na účtárně měli takovou počítačku. A v obchodě kasy, to je fakt. Takže klidně napiš, že tenkrát lidi uměli počítat ručně.
A když jsem byl malej, tak jsem chodil na latrínu. Ven. V létě, aby to nebylo cítit, tak se musel používat poklop na sucháč. Ne, to není poklopec na suchý zip. Opravdu ne. To je jedno, to sem nepatří, to bylo dřív, nechal jsem se unést.
Ale já už ti nic vykládat nebudu, stejně na mě hledíš, jako bych vylezl odněkud z roští. A pořád si něco cvakáš do toho mobilu. Dej ho sem, co pořád píšeš? Cože???
"Prostě debili, ani mobily nebyly. Zkrátka pravěk, Jituš".
Máš tam chybu, Milunko, spisovně je debilové. Ach jo.
