Když se řekne policejní stát, působí to záporně, hrozivě, represivně. Představíme si obyvatelstvo, trpící pod zvůlí policie, která má neomezenou moc a zneužívá jí. Tak to bych nechtěl. Ale svého policajta, toho bych si moc přál.
Asi každý si vzpomene na jedno scénu ze seriálu o kriminalistech ze slavné pražské "čtyřky". Na scénu, kdy tři zlodějíčkové ukradnou almaru, poté se pohádají, poperou a jeden dostane takovou, že ztuhne. Druzí dva mají hrůzu, že ho zabili, šoupnou ho do almary, almaru na vozík a vlečou ji přes celou Prahu.
Okřídlená otázka - kam s ním - je tu humorně přednesena v plné síle. Po různých peripetiích dojde ke scéně, kdy raní zamlženou a liduprázdnou ulicí vlečou káru se skříní. A kde se vzal, tu se vzal: "Moment, moment, jak to jedete? Kam to vezete?" Policajt se vynořil odnikud. Ztělesněná důležitost, pupek světa v uniformě. Tuhle scénu nelze zapomenout.
Ale mě na ní fascinuje něco jiného. Je to ten fakt, že v liduprázdné ulici, časně ráno nejde provádět žádnou lumpárnu. Že se prostě z mlhy vynoří policajt. Jakkoliv omezený, jakkoliv důležitý, ale je tam. Má svůj rajón a v něm ví o všem, co se kde šustne. Zná své místní, pozná cizí, kteří tady, tak nějak, nemají co pohledávat. Je tam. A vy můžete klidněji spát.
Tak tohle bych fakt chtěl.
Nechci "měšťáky", kteří jen hledí vydělat montováním botiček. Kteří, když to jde, tak se zašijí někde za živý plot a vyhodí kopyta na přístrojovou desku. Já chci svého policajta. Kterého bych znal jménem. Na kterého bych třeba i nadával, jako na legendárního Adama. Ten dokázal měřit všem stejným metrem, proto neustále šlapal chodník a asi se mu za komančů dvakrát dobře nežilo. Měl pověst "vola". Když nám sebral ventilky od kol, tak jsme k tomu přidali - korunovaný - a taky jsme ho proklínali. Ale každý ho znal jménem, každý věděl, o kom je řeč, když se řeklo Adam.
Teď, s odstupem času, bych chtěl, aby se nějaký ten pan Adam vrátil. Aby naše ulice spadala do rajónu někoho, kdo by dobře znal místní, jejich přednosti i hříchy. A dohlédl na dodržování zákonů a předpisů. A taky třeba ohlídal naše děti, když jdou ze školy. A náš majetek, když se lopotíme za lepšími zítřky v práci. A ty důchodce aby nám ohlídal, když se kolem ometají podezřelí prodejci.
To bych klidně i slevil z té proklamované svobody, co údajně mám.
Tedy, milý Ježíšku, už na tebe moc nevěřím. Ale kdybych si mohl něco přát, tak jednoho policajta, prosím.
P. S. - Klidně i s platfusem.
