Mates šel letos poprvé do školy. A Majda do školky. Už uteklo pár dní a tak se dá ptát, jak se jim tam líbí.
Když se zeptáte Matouše, řekne, že jo, že líbí. No ještě z toho nemá rozum. Já nechtěl do školy už druhý den, že už jsem tam jednou byl a že to stačí. Zato Majda na otázku: "Plakalas?" pravidelně odpovídá: "Plakala." A ženská část rodiny je z toho smutná.
Poradil bych jim aby se zeptaly: "Neplakalas?" Myslím, že by se dozvěděly, že: "Neplakala." Ale neporadím, protože já bych se tutově dozvěděl, že jsem moc chytrej.
Napadla mne ale v té souvislosti jiná otázka. "Existuje ještě pořád SRPŠ?" ptal jsem se manželky. "To tebe naštěstí nemusí vůbec zajímat," dostal jsem odpověď.
Ani se nedivím, když moje děti trpěly za moji povahu. Ptal jsem se totiž, na co požadované peníze jsou? A nechtěl jsem na SRPŠ platit. Rodič jsem sice byl, ale družit jsem se nijak nechtěl. A za přítele školy jsem se taky nijak moc nepovažoval. Vrchol všeho bylo, když syn přišel opět začátkem roku s požadavkem na zaplacení příspěvku a já řekl: "Ať si soudružka učitelka trhne nohou." Chlapeček, jsa dobře vychován, to ve škole vyřídil. No co už.
Na kobereček šla jeho starší sestra, chudák. Nebyl podstatný prospěch, oba byli jedničkáři, ale černé ovce - neplatiči. Hanba jim. Mě soudružka učitelka asi neměla odvahu pozvat.
Takže manželčinu reakci chápu. Ale přesto mi otázka nedá spát. Pořád ten komunistický přežitek funguje? A jsou ty prachy zdaněné? A co se s nimi vůbec děje? Vždycky se tradovalo, že to je pro učitelky na kafe, ale při počtu žáků a požadovaných částkách by to asi byl docela nářez. Těch kafí by asi bylo trochu moc. A jak to je u placených soukromých škol? Platí se školné a ještě dobrovolně povinný příspěvek na SRPŠ? Pořád mi to vrtá hlavou.
A když je to sdružení rodičů a přátel školy, proč to tak vehementně vymáhaly učitelky?
