To byl Ferdinand Peroutka....

Právě před sto dvaceti lety se narodil prozaik, esejista, dramatik a významný český politický žurnalista 20. století Ferdinad Peroutka. Ano, ten Ferdinand Peroutka, jehož jméno se v posledních dnech skloňuje ve všech médiích i sociálních sítích.

Kdo to byl Ferdinand Peroutka.

Ferdinand Peroutka se narodil v Praze, otec byl inspektorem státních drah. V roce 1905 začal studovat gymnázium, ale krátce před maturitou školu opustil a byl zaměstnán jako výtvarný referent časopisu Čas. Před odvodem do armády na počátku 1. světové války se nějaký čas ukrýval v Rakousku a Německu. Nakonec byl pro zdravotní nezpůsobilost vojenské služby zproštěn. Po vzniku samostatné Českoslovenké republiky pracoval jako redaktor deníku Tribuna, který mimochodem byl v té době chápán jako list českých Židů. V roce 1924 se stává šefredaktorem týdeníku Přítomost, který měl úzké vazby k Hradu, tudíž i k T.G.M. Zároveň byl politickým redaktorem deníku Lidové noviny, zde se seznámil i s Karlem Čapkem s nímž jej posléze pojilo hluboké přátelství. Byl to právě Čapek, který jej uvedl mezi tzv. pátečníky.

Mezi pátečníky patřili kromě bratří Čapků  Josef Kopta, historik Josef Šusta, František Langer, Eduard Bass, Karel Poláček, Vladislav Vančura, malíř Václav Rabas, profesor Jan Blahoslav Kozák, Arne Laurin, básník a dramatik Karl Kraus, divadelní kritik Josef Kodíček, národohospodář Josef Macek či spisovatel František Kubka.

Některá jména současným čtenářům blogů již asi nic neříkají. Avšak v této souvislosti je nutno dodat, že pánové Langer, Poláček, Karl Kraus a Josef Kodiček byli židovského původu. Nehledě na to, že Josef Čapek a Karel Poláček zahynuli v koncentračním táboře a Vladislav Vančura byl popraven v Kobylisích v červnu 1942.

Tak to byli přátelé Ferdinanda Peroutky!

Sám Peroutka byl brzy po okupaci zbytku Československa zatčen a celých šest let vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Je známo, že právě z Buchenwaldu byl převezen do Prahy, kde mu K.H.Frank zřejmě na popud Emanuela Moravce, nabídl vedení tehdy již kolaborantské Přítomnosti. Perouka odmítl, třebaže věděl, že jej opět čeká koncentrák odkud se nemusí vrátit.

Tak to byl Ferdinand Peroutka!

Po válce se opět vrátil k novinářské práci. Stal se šefredaktorem Svobodných novin (předválečných Lidovek) a týdeníku Dnešek, který zase navazoval na Přítomnost. Po únorovém puči odešel nejprve do Velké Británie a pak do USA. Deset let působil jako ředitel československého vysílání Rádia Svobodná Evropa. Byl tak jedním z členů Rady svobodného Československa pro níž napsal ustavující deklaraci. Zemřel v New Yorku v roce 1978.

Byl autorem řady esejí a fejtonů, napsal romány "Oblak a valčík" a téměř sci-fi "Pozdější život Panny" (co by bylo, kdyby Jana z Arcu přežila). A samozřejmě nejznámější pětisvazkové dílo "Budování státu".

To byl Ferdinand Peroutka.

V našich dějinách nemáme tolik osobností, kteří po sobě zanechali hlubokou stopu.  A na tu hrstku vynikajících a statečých lidí, místo abychom si jich vážili a byli na ně patřičně hrdi, kydáme na ně pomluvy a špínu. Bohužel se to děje i ze strany současné  hlavy státu.

A tím je i Ferdiand Peroutka!