Od vpádu vojsk Varšavské smlouvy již uplynula taková doba, že jsou již mnozí ti jenž nevědí co ta "Varšavská smlouva" vůbec byla. Jsou již mnozí, kterým Sovětský svaz zní stejně jako třeba Svatá říše římská národa německého. Je hodně těch, kteří brečeli v porodnicích, když pod okny rachotily tanky s bílým pruhem. A ubývá těch, kteří zatínali pěsti v bezmoci a strachu z budoucnosti, kteří viděli krev v ulicích a zakrývali mrtvé státními vlajkami.
Čtyřicet čtyři let je již dlouhá doba. Je to prakticky polovina lidského věku. Zdá se to tak dávno, že se pro někoho zdá neskutečné.
A přesto je to stále živé a bohužel aktuální. Stále někde rachotí tanky v ulicích a v městech se ozývá střelba. Stále od někud startují letadla či vrtulníky aby odstřelovaly či bombardovaly.
Stále jsou lidé v čele států, kteří jsou schopni poslat ony tanky do cizí země.
Stále jsou lidé v čele států, kteří potlačují práva vyjádřit svůj názor.
Zdá se nám to vzdálené?
Země, která před oněmi lety iniciovala onu "bratrskou pomoc" se sice již jmenuje jinak. V jejím čele již nestojí všemocní medailemi opentlení maršálové.
Avšak je to stále země, kde za přečin, který by jinde vyřešil místní kostelník, se posílá do kriminálu, kde se střílejí novináři za pár řádků kritiky..... Je to země, kde "tovaričše" akorád vystřídal "gosudar".......
Je to opravdu tak vzdálené???
Takže:
"My nikagdá nězabuděm!"
