Spící kníže

Zlozvyk šéfa české diplomacie je terčem kritiky a vtipků široké veřejnosti. Avšak, že soudruh Ransdorf spinká v Evropském parlamentu za astronomický plat z našich kapes, a že zaspal i volbu předsedy své rodné strany zůstavá jaksi stranou pozornosti....

Odpověď je nasnadě. Pan ministr zahraničí je totiž aristokrat. A to je v naší společnosti zlé. Díky ideologii soudruha Zdeňka Nejedlého a dalších pseudohistoriků byla do nás vtloukána představa šlechtice jako buď zdegenerovaného blbečka či vydřiducha tyjícího z potu a krve poddaného lidu. Takže již od dětství byla u nás vypěstována averze vůči šlechtickému stavu. Například jeden z nejoblíbenějších večerníčků pojednává o "zlém Trautenberkovi". (Mimochodem rod Trautenberků skutečně existoval.)

Přitom příslušníci šlechtického stavu se po staletí podíleli na vývoji naší společnosti V mnohých ohledech jí přímo vytvářeli. Kolik významných osobností našeho politického a kulturního života patřilo ke šlechtě.

Maršálek Václav Radecký z Radče, vynikající stratég a diplomat, pocházel ze starobylého českého rytířského rodu. Je všeobecně známo, že se hlásil ke svému původu a hovořil plyně česky. Bratrům Sternberkům vděčíme za vznik Národního muzea. Šlechtici se rovněž proslavili jako významní mecenáši. Mnohé významné osobnosti našeho kulturního života jako například František Palacký či Karel Čapek začínali jako vychovatelé ve šlechtických rodinách.

Příslušníci šlechty působili i coby mecenáši umění. Z jejich prostředků vznikla díla, která obdivují u nás turisté z celého světa.

Oponenti jistě namítnou, že to vytvořili jejich poddaní v rámci robotních povinností, tudíž z toho pověstného potu. Avšak není to úplná pravda. Jednak robotní povinnosti byly vymezené a co bylo nad jejich rámec, to muselo být zaplaceno. A jednak ony stavby vytvářeli tesaři, štukatéři, truhláři, kamnáři a další kvalifikovaní řemeslníci, kteří většinou nebyli nevolníky. Nehledě na to, že mnohé stavby vznikly až po zrušení nevolnictví i roboty...

Další zkreslené představy jsou o tzv. cizácké šlechtě. Jistě, celá řada šlechtických rodů do českých zemí přišla v pobělohorském období.  Avšak mnohé z nich přijali české země jako svojí vlast. O tom svědčí i tzv. Manifest české šlechty ze září 1938 vyjadřující věrnost Republice Československé a prezidentu Benešovi. Signatáři tohoto dokumentu byli mimo jiné Schwarcenberkové, Colloredo-Mansfeldové, Mensdorf-Pouili či Paarové. Čeština byla jejich běžným jazykem. Nedávno byl v televizi rozhovor s matkou vídeňského arcibiskupa hraběnkou Schobornovou. Tato stařičká dáma i po téměř sedmdesáti letech exilu mluvila perfektně česky. Což se nedá říci o mnohých českých hokejistech působících rok v NHL!!!

Takže by bylo na čase již konečně přehodnotit své postoje vůči těm, kteří se od nás ničím neliší, akorát tím, že znají své předky staletí do minulosti a zde zanechali nesmazatelné stopy.

A tak i odpustit panu knížeti sem tam toho šlofíčka.