Slova, která hovoří za vše

Před pětačtyřiceti lety v den výročí komunistického převratu 25. února 1969 se vydal vlakem do Prahy mladý student. V horní části Václavského náměstí asi v půl druhé odpoledne v průjezdu domu čp. 39 se polil benzínovým čističem a zapálil. Už se mu však nepodařilo z průjezdu vyběhnout na náměstí, po několika krocích upadl na zem a vzápětí zemřel.

Tím studentem byl Jan Zajíc.

Co jej k tomu asi přimělo?

Po smrti Jana Palacha odjel ze Šumperka do Prahy, aby se zúčastnil hladovky, kterou v té době pod rampou Národního muzea držela skupina studentů a mladých lidí. Společně se spolužáky ze Šumperka pak 25. ledna v Pařížské ulici přihlížel Palachovu pohřebnímu průvodu. Několikadenní pobyt v Praze se pro Zajíce coby mladého člověka z okrajové části republiky nejspíše stal hlavním podnětem k úvahám o politicky motivované sebevraždě. Vzhledem k tomu, že se k sebevraždě neodhodlal „jiný z vysokoškoláků“, jak očekával na základě prohlášení v Palachově dopisu, začal se k tomuto činu asi s týdenním předstihem bezprostředně chystat sám.

Jako datum si vybral 25.únor, kdy uplynul přesně měsíc od Palachova pohřbu.

Jeho čin zůstává ve stínu jeho předchůdce Jana Palacha. Byl prostě druhý.

Avšak i jeho oběť se nesmazatelně zapsala do našich dějin. Není úkolem těchto řádků hodnotit tento čin.  Ať raději hovoří tato slova:

OBČANÉ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ!

Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomí jako POCHODEŇ č. 2.

Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavným, anebo snad, že jsem se zbláznil.

K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory!

Pamatujte:
"Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik." Nemáme se čeho bát - jedině smrti. Ale: "Smrt není zlá, strašné je jenom umírání." A toto je pomalé umírání národní svobody.

Nenech si, hrdý a krásný český a slovenský lide, diktovat, s kým navěky půjdeš! Vy všichni, na které můj čin zapůsobí a kteří nechcete, aby byly další oběti, uposlechněte následující výzvy!

STÁVKUJTE, BOJUJTE! "KDO NEBOJUJE, NEZVÍTĚZÍ!" Nemám na mysli jen ozbrojený boj.

Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum! Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnému ČESKOSLOVENSKU!

Měli jsme dvě šance a obě jsme zmarnili. Vytvářím šanci třetí. NEZAHAZUJTE JI! Jen tak budu žít dál.

UMŘEL JEN TEN, KDO ŽIL PRO SEBE!

                                                                                                                                          Jan Zajíc

Maminko, tatínku, bratře a sestřičko!

Až budete číst tento dopis, budu už' mrtev nebo velmi blízko smrti. Vím, jak velmi vážnou ránu vám svým činem způsobím, ale nezlobte se na mne. žel bohu, nejsme na světě jenom sami. Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím. Svým činem ho snad zajistím lepším. Znám cenu života a vím, že je to to nejdražší. Ale já hodně chci pro vás, pro všechny, a proto musím hodně platit. Po mém činu nepodléhejte malomyslnosti, ať se Jacek učí tím víc, aby mě mohl víc mstít a Martička taky. Nesmíte se nikdy smířit s nespravedlností, ať je jakákoliv. Moje smrt vás k tomu zavazuje. Je mi líto, že už nikdy neuvidím vás ani to, co jsem měl tak rád. Odpusťte mi, že jsem se s vámi tolik hádal. Jackovi vracím jeho fotku, měl jsem ho moc rád a vážil jsem si ho. Nejenom jeho, ale vás všech. Nenechejte ze mne udělat blázna.

Pozdravujte kluky, řeku a les.