Rum, šaratice a Nobelova cena míru

Na první pohled pojmy, které mezi sebou vůbec nesouvisí a působí dosti absurdnně. Avšak jen na první pohled. Všechny totiž mají jedno pojítko. A tím je: Evropská unie.

O těsné spolupráci zemí evropského kontinentu uvažoval již český král Jiří z Poděbrad v roce 1462. Jeho vynikající poradce, humanista Antonio Marini z Grenoblu inspiroval našeho panovníka již během května téhož roku k vytvoření projektu Všeobecné mírové organizace („Smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu“) křesťanských panovníků, v níž by se všichni snažili o upevnění trvalého míru na principu národní svrchovanosti států, zásady nevměšování se a řešení sporů před mezinárodním soudním tribunálem („obecným konsistoriem“); Ve spolku měly mít státy, uspořádané do větších celků (Galie, Germánie, Itálie, Hispánie…), po jednom hlasu, přičemž se počítalo s vůdčí rolí Francie. Naopak o papeži návrh takřka nehovořil a přiznával mu jen malé pravomoce. A v tom byl kámen úrazu. Papežové si tehdy nárokovali nadvládu nad ostatními vládci tehdejší Evropy. Proto se nemohl tento na svojí dobu geniální projekt uskutečnit. Avšak to je již jiná kapitola.

Myšlenka sjednocení států Starého kontinentu opět ožila po II. světové válce. Avšak vznikem tzv. železné opony a vypuknutím studené války se hospodářská spolupráce svrkla pouze na vyspělé státy západní Evropy. Teprve pád komunistických režimů nabídl naději tento projekt realizovat. Nabídla se úžasná šance ke skutečné a spravedlivé spolupráci mezi národy, které po staletí pouze mezi sebou soupeřili.

Ale jak to dopadlo, víme nyní všichni. Nejenomže rivalita mezi státy nezmizela, ale naopak vzrostlla a i vznikly nové antagonistické vztahy viz  Řecko-Německo. Z Evropské unie se stal obludný moloch, kde tísíce a tisíce úředníků rozhodují o věcech tak podružných a nesmyslných, že zdravý rozum nad tím zůstává stát. Tento kolos spolyká miliardové prostředky, které by se mohly využít zcela jinak.

Jenže, místo toho se diktuje státům co mají vyrábět, respektive co vyrábět nemají, co se má prodávat a jak mají vypadat hajzlíky.

Nám již zakázali tuzemský rum, marmeládu, pomazánkové máslo.

No a teď nám zakázali Šaratici.

Asi proto abychom se z toho neposr.....

Takže, když se nad tím tak zamyslíme:

Tu Nobelovu cenu  míru si skutečně zaslouží....