Restituce, restituce a zase restituce

Církevní restituce jsou skutečně červeným hadrem dráždící většinu populace. Co již toho bylo napsáno, popsáno, rozepsáno a řečeno.

Neexistuje snad již nikdo, kdo by se k tomu nevyjádřil. Píší se petice, lepí plakáty, vyvěšují bilbordy. V médiích vystupují různí odborníci a "odborníci". Blogy jsou plné názorů, myšlenek, argumentů a protiargumentů.

Politické subjekty si horlivě hřejí svojí polívčičku, utrácí horentní sumy na negativní či pozitivní argumentace.

Hraje se sociální strunu typu: Kolik to bude stát?

Hraje se na city typu: Zatímco se musíme uskromnit, církvím se cpou do chřtánu miliardy!

Naše nestarší politická strana založená v hospodě U Kaštanu se již vydala na cestu briskní proticírkevní propagandy, jenž jí může závidět o něco mladší strana, která jí  po svém puči pohltila a její  čelné představitele zavřela do kriminálů. Ještě na jejích bilbordech chybí ona slavná karikatura vypaseného pátera ze stránek Rudého Práva let padesátých......

Píší se různé studie, padají historické a zejména pseudohistorické argumenty. Tvrdí se, že žádný církevní majetek ve skutečnosti neexistoval, straší se s prolomením Benešových dekretů a že nás pohltí cizí stát Vatikán - velmoc to o rozloze čtyřiceti hektarů a téměř s dvěma tisíci obyvatel..

Jenže

Žádný z těchto "odborníků", "znalců", vášnivých oponentů a dalších velkých rozumbradů ještě nedokázal odpovědět na otázku či nabídnout řešení.

Jak naložit s oním majetkem, když jej tedy těm církvím nevrátíme???