Půlkacíř......

Před dvaceti lety, 3. března, na jedné ulici v bavorském Mnichově se udělalo jednomu muži špatně. Záchranka jej odvezla do nemocnice, kde podlehl těžkému infarktu. Tím mužem byl Karel Kryl...

Za měsíc měl oslavit své padesátiny.

Básník, písničkář, hudebník a publicista Karel Kryl se nesmazatelně zapsal do naší kultury. Již od poloviny oněch "zlatých šedesátých" zněly jeho písničky na vlnách českého rozhlasu. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy na naše území (bohužel i dnes se najdou takoví, kteří to nazývají internacionální pomocí) se jeho "Bratříček....." stal symbolem odporu proti tomuto činu. Jeho stejnojmené "elpíčko" vydané ještě legálně půl roku po invazi se později stalo cenným pokladem a poškrábaná deska se stále dokola nahrávala na magnetofonové pásky a kazety.

Emigrace byla pro něho velmi těžkým rozhodnutím a dlouho si nemohl zvyknout, a vlastně ani pořádně nezvykl, na cizí prostředí. Přesto na vlnách stanice Svobodná Evropa svými písničkami a básničkami rozdával radost a naději v lepší příští. I přes příšerný šum a rachot rušiček si je posluchači nahrávali a šířili dál...

Avšak jeho písničky zněly i na vandrech u ohňů, v hospodách, na mejdanech i třeba jen tak v parcích na lavičkách. "Anděl" či "Morituri te salutant" tak přímo zlidověly.

Jako jeho dosavadní život, i návrat domů byl paradoxní. Přijel na pohřeb maminky, což bývá nejsmutnější okamžik každého člověka, a zároveň nastalo to, po čem celý život toužil. Pád totality!!! Doslova ze hřbitova se ocitl na Letné, kde s ním nakonec zpívalo několik set tisích lidí.

Avšak záhy pociťuje rozčarování. Vidí bývalé aparátčíky jak převrátily kabáty, vidí jak se hrnou ke korýtkům. Pociťuje to i na sobě. Ti, kteří jej vůbec neznali či mu nemohli přijít na jméno jej náhle objímají, poplácávají po ramenou a pějí ody. Dobře si pamatuji na jeho rozpačitou reakci, kdy na "první svobodné" Portě v Plzni dostal nejvyšší ocenění - Zlatou portu. Od bývalých svazáckých funkcionářů...  "Za co?" se ptal. "Vždyť jsem v životě na Portě nehrál!" 

Stává se nekompromisním kritikem poměrů. Říká a zpívá, to co si myslí.  "Sametové jaro", album Monology, básně Demokracie, Timur a jeho parta.....  A to se začíná nelíbit těm, kterým je to určeno. Což je přirozené. Oficiální místa se pomalu k němu otáčejí zády, někteří opoziční síly se jej naopak snaží zneužít... A jeho citlivá duše toto zklamání těžce nese. Velmi jej zasáhlo i rozdělení Československa jehož občanství se nikdy, ani v emigraci, nezřekl.

To vše zkrátka jeho srdíčko nevydrželo.....

"Už nejsme to co kdysi, už známe ohnout záda, umíme dělat kompromisy a zradit kamaráda......."

Nikdy se neohnul, když mnozí ryli držkou v zemi.

To byl Karel Kryl......