Pábitel....

Rakousko-Uherská monarchie, I. světová válka, První republika, Protektorát Čechy a Morava, padesátá léta, kulturně-společenské uvolnění šedesátých let, normalizace, "perestrojková" léta osmdesátá a nakonec návrat demokracie...... To vše prožil Bohumil Hrabal.

Trochu hodně na jeden lidský život!

A právě to se nesmazatelně promítlo do jeho tvorby. To co psal, to byl život.

Životní zkušenosti, které s uměleckou imaginací a fantazií transformoval do nadsázky poznamenaných i skepsí a černým humorem.

Byl to právě on, který vynalezl tak krásné slovo "pábení", "pábitel".... (Pábiteli nazýval osobité vypravěče zvláštním způsobem milující život, kteří se navenek zdají obhroublí. Avšak v jejich vyprávění, která nazýval pábení jsou prvky určitého poetismu a i naturalismu. Prakticky sám Hrabal byl svým způsobem pábitel.)

Jeho hrdinové bývají svérázná figurky, které prostě "jsou", kteří si žijí svůj život, a berou jej  takový jaký je.

I jeho názvy je knížek mají své zvláštní kouzlo. "Ostře sledované vlaky; Taneční hodiny pro starší a pokročilé; Pábitelé; Morytáty a legendy; Inzerát na dům, ve kterém nechci bydlet; Skřivánci na niti; Perlička na dně; Fádní odpoledne; Toto město je ve společné péči obyvatel, Městečko, kde se zastavil čas; Postřižiny; Krasosmutnění; Slavnosti sněženek, Obsluhoval jsem anglického krále; Něžný barbar, Příliš hlučná samota"....

Jak to přímo lahodí lidskému uchu zvyklému na současný styl mluvy plné vulgarit. Jak zde patrná ona nádherná bohatost našeho jazyka. Ano, samozřejmě i hrabalova tvorba nepostrádá sprostých či obhroublých slov. Avšak není to samoúčelné. Prakticky to tam patří a čtenář ta slova přijímá jaksi samosebou...

A co teprve  Ostře sledované vlaky, Skřivánci na níti, Postřižiny, Slavnosti sněženek. To jsou filmy na které se dá dívat stále dokola a pořád tam nacházíme něco nového...

To je ono skutečné umění. Tvořit bez podbízívosti a snahy na tom co nejvíce akorát vydělat...

Avšak toto v současné době nejvíc postrádáme....

A také ten přístup k životu jaký měl pan Hrabal:

"V každém člověku je něco krásného (i v tom největším grázlovi). Je velmi důležité tu perličku najít."

 Tak se o to alespoň pokusme....