Na dluh se věčně žít nedá

Když po Listopadu 89 přišli pánové Klaus a spol. s tzv.utahovaním opasků většina z nás nadšeně souhlasila. Ano, na pár let se uskromníme a pak se budeme mít dobře jako v Německu, v Rakousku, v Nizozemsku a dle některých fantastů jako v USA.

Avšak pánové Klaus a spol záhy zjistili, že vládní paláce jsou daleko útulnější než strohé kanceláře Prognostického ústavu  a proto začali dělat vše proto aby se tam nemuseli vracet. Nepopulární opatření související s oním avizovaným utahováním opasků se jaksi vytratila.

Místo toho se dala volná ruka bývalým šmelinářům, vekslákům a jiným bývalým tzv. dojičům socialismu s naivní představou, že ony nakradené prostředky vhodně investují a stanou se výnosnými daňovými poplatníky. Avšak ouha.... zapomnělo se na známý fakt: Že zloděj zůstane vždy zlodějem!!

A šla léta.

Nepopulární opatření nutné k reformám se neustále oddalovala, neboť plná korýtka jsou velmi lákavá, takže došlo k rúzným koaličním či opozičním  smlouvám, vyměňovaly se stranické dresy, popřípadě se zakládaly nové strany, straničky a pastraničky. A vesele se žilo. Na dluh.

A dluhy rostly a rostly.

A přišla krize. Světová. A přišlo se na to, že každý dluží každému. A že to již tak dále nejde a že se to musí nějak řešit.

Ale jak?

Tudíž se rozpomnělo na ono pověstné utahování opasků. Jenže jak se říka: Nikdy nevkročíš do stejné řeky. Situace je nyní jiná. Většina již nyní má ty opasky utažené na doraz a ti, co by je mohli utáhnout, těm se jaksi nechce. A proto hodlají šetřit na nepravých místech. Bere se chudým a nechává bohatým. Stavějí se ambasády za miliardy, páni politici mají přepychové kanceláře a mají kolem sebe různé podržtašky, vozí se v nových a nových autech, cestují si po světě, kamarádíčkují se s mafiány. A to vše z kapes poctivých daňových poplatníků.

Není divu, že jsou lidé naštvaní, že vycházejí do ulic, že zakládají všelijaké výzvy a petice, čehož čiperně využívají různé bizardní postavičky a extrémisté z leva i z prava.

Avšak to není řešení. Reformy jsou nutné a šetřit rovněž. Tomu se nevyhne žádná vláda. Jestliže si někdo myslí, že ta příští vláda nebude škrtat, škaredě se mýlí. Situace dospěla k tomu, že to musí tak být. Společnost nemůže žít na dluh věčně.

Ale ony reformy musí být rozumné - žádné šílenosti, jaké vymýšlejí současní politici. A šetřit rovněž, a to na pravém místě. Tudíž  neutrácet za nesmysly, upravit zákony tak, aby se zabránilo různým Kajmanským ostrovům, Seychelám a jiným tzv.daňovým rájům.

A především nepostihovat ty, kteří se nemohou bránit. Malé a střední podnikatele, handicapované, důchodce a rodiny s dětmi.

Zkrátka a dobře donutit ty, kteří mají ty své opasky velmi a velmi povolené, aby si je konečně začali též utahovat.