Dnešek byl Den lidských práv. Na celém světě se tento den připomíná od roku 1950. 10. prosince v roce 1948 přijalo Valné shromáždění OSN "Všeobecnou deklaraci lidských práv". Je významnou připomínkou základních práv a svobod každého člověka, ke kterým se sice hlásí všechny členské státy OSN, ale ne všude je jejich dodržování realitou.
Ano. V celé řadě zemí nejsou základní lidská práva dodržována.
Občané jsou pronásledováni za své politické či náboženské postoje. Pro barvu pleti, pro odlišné pohlaví či sexuální orientaci.
A není to pouze v diktaturách či autorativních režimech. I v demokratických státech dochází k diskriminaci podle barvy pleti, pohlaví či zdravotního stavu a věku. Zaměstnavatelé se zdráhají přijmout do práce občana tmavé pleti, matku s malými dětmi, muže středního věku či vozíčkáře. Dochází k týrání dětí i domácímu násilí....
To vše je též porušování lidských práv...
Avšak
Kde je právo má být i povinnost.
To jest podle svých možností aktivně se zapojit do společnosti. Nečekat s nastavenou dlaní a poukazovat na to jak je diskriminován. Snažit se být užitečný svému okolí jakýmkoli způsobem. Ukázat, že přes odlišnou barvu pleti, věk či handicap je schopen být platným členem společnosti. A na druhé straně se snažit ten, který má tu schopnost, postavení či moc aby mu to jakýmkoli způsobem umožnil.
Den lidských práv byl měl proto být i dnem pro výzvu k plnění svých povinností. K povinnosti nejen k obraně lidských práv, ale i k tomu, aby k jejich porušování nebyl důvod.
