Konec tří Grácií...

Byly tvářemi politické strany nového typu, strany jednadvacátého století, strany svěžího větru, který vyvětrá zatuchlost sekretariátů tradičních stran, strany progresivní, moderní, nabízející skutečné řešení všech problémů.

Kristýna - Karolína - Kateřina. Tyto tři dámy se na nás usmívaly ze všech možných i nemožných míst. Ony reprezentovaly onu dynamičnost a mladistvý elán nového politického subjektu.

Tři Grácie nového tisicíletí.

Avšak uplynulo pár měsíců a vše je jinak.

První odpadla kouzelnice Kristýna - s kým se setkala, ten byl nahraný.....

Nyní jí následovala peaková dáma Karolína, která již nemohla snést kotrmelce své rodné strany.

Zůstala pouze Kateřina s andělskou tváří jako ze stránek biblické dějepravy, ale se slovníkem štamgasta hospody páté cenové skupiny. Zůstala věrná svému Bonapartovi, podobně jako družka skutečného Napoleona, polská hraběnka Walewska, jenž jej chtěla doprovodit i na ostrov Svaté Heleny.

Rozchod tří Grácií charakterizuje pád onoho subjektu, který sliboval vše a nesplnil nic.

Přišlo to příznačné Waterloo.

Naskýtá se však otázka.

Skončí někdo na té Svaté Heleně?