Kdo se bojí Lenky?

Již měsíc trvá trapný taneček kolem jmenování pražského nejvyššího státního zástupce. Začalo to odvoláním nejpracovitějšího ministra té naší umrněné vlády. Ministra, který se nejen snažil skutečně něco dělat, ale i člověka jak se říká společensky na výši.

Okolnosti jeho odvolání plně odpovídá úrovni našich současných vládních představitelů. Trapné blábolení pana prémiéra drásalo duši snad každého realisticky uvažujícího člověka.

Ambiciozního a inteligentního ministra vystřídala podivná figurka s vizáží a rétorikou připomínající dělnické ředitele pohnutých padesátých let. Ti také ničemu nerozuměli, ale.... "myslelo jim to politicky". 

A vše kvůli jedné dámě.

Paní doktorka Bradáčová totiž zčeřila stojaté vody našeho politicky zatuchlého rybníka. Způsobila neklidné  spaní četných papalášů, kteří byli přesvědčeni o své nedotknutelnosti, neomylnosti a beztrestnosti. Cítili se jako starověcí despotové či absolutističtí vládcové pozdního středověku.

Avšak žádný strom neroste do nebe. O tom se přesvědčili i četní despotové. Nakonec se našel někdo, kdo je dokázal svrhnout z piedestalu. Paní doktorka k nim patří. Nedívá se napravo ani na levo a jde si za svým. Nedělá rozdílu mezi privigelovanou politickou menšinou či privilegovanou národnostní menšinou. Zatím se drží zásady: Padni komu padni!

A to vadí! Vadí těm, kteří se začali bát o své posty a obročí. Vadí těm, kteří si dokáží vařit svojí politickou polívčičku na všem, co se jim hodí. Vadí těm, kteří si udělali z našeho státu, repektive z daňových poplatníků dojnou krávu.

Tanečky pokračují a budou pokračovat. A to proto, že doufají, že paní doktorku Bradáčovou to natolik otráví a sama to vzdá.

A my doufejme, že jí to neotráví a ona to nevzdá........