Kdo je svědomím národa?

Včerejší pořad Máte slovo... opět ukázal jak se staví český národ  k církevním restitucím. Svůj názor k tomuto tématu jsem již uvedl v jednom svém blogu, tudíž se k němu nebudu již vracet.

Co mne však zaujalo byly názory protagonistů této debaty. Pominu-li tentokrát dosti jednostrannou zaujatost moderátorky paní Jílkové tvrdící něco v tom smyslu, že víra v Boha,církve a náboženství jsou v 21. století již přežitkem (paní Jílkové jaksi ušlo, že například v USA je devadesát procent obyvatel věřících) vystoupení ostatních bylo zajímavé a překvapující.

Příjemně mne překvapily argumentace pánů exministra kultury Bessera či pana poslance Bendy, kteří popravdě nejsou zrovna mojí krevní skupinou. Jejich logický výklad však byl přesvědčivý a bylo patrno, že se tentokrát velmi dobře připravili. Ještě více je převyšoval pan ředitel církevní školy, jehož vystupování bylo hodno jeho poslání.

Co se týče oponentů, to již bylo horší. Nezklamal pan poslanec Tejc. Od toho se to dalo očekávat a přiznám se, že i on hovořil docela rozumně, třebaže jsem s ním v mnohém nemohl souhlasit. Nezklamal ani zástupce "obecného lidu" jenž byl příkladným vzorkem onoho nejateističtějšího národa na světě jak se my Češi s jistou "hrdostí" prezentujeme (podle toho to také u nás tak vypadá....).

Kdo mne však hluboce zklamal byla paní Lenka Procházková. Oné dámy jsem si vážil. Jako spisovately a i jako člověka za její neohrožený postoj v době totality. Avšak z jejích slov vyvanul duch temných padesátých let. Její argumenty o nebezpečí vlivu Vatikánu jakoby vyskočily ze stránek Rudého Práva. Nyní si již dovedu dobře představit jak by asi psala o politických procesech s opatem Vítem Tajovským, kněžimi jako byli Pařil, Bula či Drvota anebo její komentáře k proticírkevní provokaci tzv. číhošťkého zázraku. 

Jaroslav Seifert prohlásil, že spisovatelé jsou svědomím národa.

Jestli je paní Lenka Procházková oním svědomím....

Tak Pánbůh s námi......