Ještě jeden postřeh z inaugurace

Ve starobylých prostorách Vladislavského sálu, kterými kráčeli čeští králové i prezidenti, kde se odehrávají ty nejvýznamnější události našich dějin a kde přebírají státní vyznamenání ti, kteří se nejvíce  zasloužili o naší vlast, usedli hosté aby se zúčastnili inuagurace nové hlavy státu.

Členové vlády, senátoři, poslanci, zástupci nejvyšších justičních orgánů, rektoři vysokých škol, krajští hejtmané, generalita, církevní hodnostáři, zástupci společenských organizací, členové pražského diplomatického sboru.

Nastává slavnostní chvíle. Zazní fanfáry a do sálu vchází nově zvolený prezident republiky. Kráčí pomalu, rozvážně. Náhle se zastaví a políbí jedné z dam ruku. Komu prokázal tak velikou čest?

Byla to poslední žijící účastnice bitvy u Sokolova, jejíž výročí připadlo právě na tento den?

Byla to bývalá vězeňkyně nacistických koncentračních táborů?

Byla to jedna z obětí persekuce padesátých let, či vdova po popraveném účastníku protikomunistichého odboje?

Byla ta statečná advokátka, která hájila pronásledované v období tzv. normalice či vynikající umělkyně jíž nebylo umožněno vykonávat své povolání?

Byla to významná vědkyně, jejíž objevy mohou přispět k uzdravení ze zákeřné nemoci?

Byla to příslučníce hasičského či záchranářkého sboru, která s nasazením vlastního života zachránila děti z hořícího domu či auta?

Nikoli.

Byla to popová zpěvačka Lucie Bílá.....

Co k tomu dodat.