Humor má být pohlazením

Poslední filmová taškařice Zdeňka Trošky vzbudila ohlas mezi příznivci komediálního žánru........ Zatímco na jedné straně plní sály kin, na druhé straně vyvolala bouři kritiky. Nastolila se však otázka. Co je dobrý či špatný humor.

Faktem je, že tvorba pana Trošky patří k tomu jednoduššímu stylu humoru, který slouží k všeobecnému veselí s naprostou absencí nějakého zamyšlení.

A pak tu máme další druh humoru. Ten, u kterého je třeba trohu zapnout ony pověstné šedé buňky mozkové. Když si například poslechneme pověstné forbíny s pány Werichem a Horníčkem či si zajdeme do Divadla Járy Cimrmana, tak nám "cosi" uvázne v těch našich hlavičkách.

Drtivá většina lidí se ráda směje a chce se pobavit. Alespoň na chvíli zapomenout na strasti, které přináší život kolem nás. Proto také v dobách pro náš národ nejtěžších vznikaly skvělé komedie. Nejlepší veselohry s Vlastou Buriánem či Oldřichem Novým byly natočeny v temných dobách tzv. Protektorátu. A dnes již kultovní filmy jako např. Marečku podejte mi pero, Kulový blesk, S tebou mě baví svět, Postřižiny či Vesničko má středisková zase v období tzv. normalizace.

Humor má však také pohladit po duši, má být laskavý, potěšit a přiněst určité uvolnění.

Zhrubnutím současné společnosti zhrubl i humor. Jeho náplní je spíše vysmívání se cizímu neštěstí, ponižování a mnohdy i urážení lidské důstojnosti

A v tom je ten rozdíl mezi oním dobrým a špatným humorem.