Hrstka těch, kteří mnoho vykonali..

"Ještě nikdy tolik lidí nevděčilo za tak mnoho tak malé hrstce". Tato slova pronesl ministerský předseda Velké Británie Winston Churchil na adresu československých příslušníků Royal Air Force (RAF). Co jej vedlo k těmto slovům?  

Čeští a slovenští piloti se zapsali do paměti obyvatel Spojeného království zejména při slavné bitvě o Británii. Během ní nacisté utrpěli první významnou porážku v druhé světové válce. V bitvě o Británii během léta a podzimu 1940 létalo 2917 pilotů, z toho asi pětina pocházela ze zahraničí, včetně 145 Poláků a 88 Čechoslováků. Celkově v době druhé světové války působilo v britském vojenském letectvu přes 2500 československých pilotů a 493 z nich v bojích zahynulo.

Každý národ má své hrdiny a každý národ si jich váží.

Každý?

Po návratu do vlasti byli českoslovenští příslušníci RAF vítáni jako hrdinové. Obdrželi řadu vyznamenání od prezidenta republiky Edvarda Beneše a zastávali významné posty v armádě. Mnozí se stali civilními piloty a díky nim se obnovil náš letecký provoz.

Avšak.

Přišlo tzv.Vítězství pracujícího lidu a z hrdinů se stali třídní nepřátelé. Řada z nich stačila emigrovat-někteří za dosti riskantních podmínek. A ti co zůstali. Ty čekal vyhazov z armády, ze zaměstnání, degradace, vystěhování z bytů, práce v uranových dolech a mnohdy i kruté výslechy a dlouholetý kriminál.

Zatímco se stavěl nejkrvavějšímu diktárovi v dějinách největší pomník na světě a téměř v každém městě "zdobily" náměstí sochy osob, které měli na svědomí statisíce lidských životů, po těch, kteří nasazovali svůj život za svobodu své vlasti nikdo ani nevzdechl. Po léta živořili s malým platem a následným důchodem.

Teprve v období tzv. Pražského jara se začalo na ně vzpomínat a některým se dostalo i částečné rehabilitace. Avšak úplnou satisfakci odvála šeď normalizace.

Přišel listopad 1989 a obnovenou demokracii vítala již pouhá hrstka statečných. Na samém sklonku života se jim konečně dostalo poct, vyznamenání a povýšení. Trochu pozdě...

Avšak muselo trvat dalších pětadvacet let, aby se mohli dočkat i svého památníku v hlavním městě. Je ale opět ironii osudu, že tento památník věnovala britská komunita žijící v Česku. A autorem bronzového památníku je britský sochař Colin Spofforth.

Nikoli tedy náš národ a český umělec.

A místo ocenění a poděkování za tento čin řehtá český úřední šiml.......

Karel Kuttelwascher (emigrace),František Peřina (emigrace), Eduard Prchal (emigrace), Otto Smik (sestřelen), Leopold Šrom (vězněn) , Tomáš Vybíral (emigrace), Alois Vašátko (padl), František Fajtl (vězněn), Stanislav Fejfar (sestřelen) , Josef Balejka (emigrace), Václav Baumann (propuštěn z armády-degradován), Josef Bryks (zemřel ve vězení), Josef Hubáček (vyhozen z armády-degradován), František Chábera (vězněn), Karel Knaifl (vězněn), Karel Mareš (vězněn, degradován z generála na vojína),  Vladimír Nedvěd (emigrace) a dalších 2485 hrdinů.

Čest jejich památce!!!