Byla jejich smrt zbytečná?

V pravé poledne se po celé vlasti rozezněly sirény a na kostelních věžích se rozhoupaly zvony. O hodinu později ve Kbelích přistálo letadlo s vojáky na palubě, kteří se vrátili do vlasti.

V rakvích.

I tak se vracejí vojáci.

Jak je v naší zemi zvykem, okamžitě se tato událost stala předmětem mnoha diskusí. Zatímco naši vrcholní představitelé nešetří velkými slovy, mnozí si kladou otázku:

Byla jejich smrt zbytečná?

Právě letos je tomu patnáct let co jsme se stali členy Severoatlantické aliance.

Byl to správný krok?

V minulém století v rozmezí třiceti let dvakrát duněly pásy cizích tanků na dlažbě našich měst.

A nikdo pro nás nehnul ani prstem.

Vstupem do NATO máme naději, že se to již nebude opakovat. Že již nikdo neprohlásí, že jeho vlast nebude vést válku kvůli nějaké zemi, o níž nikdo nic neví. Že již nebude nikdo odstřelovat Národní muzeum a konečně je i naděje, že beztrestně se nikdo neodpálí na Staroměstském náměstí.

Samozřejmě, že členství v každé organizaci má své závazky. Proto musí i naši vojáci se podílet na akcích NATO. A v jako každém zaměstnání i oni nesou riziko tohoto povolání.  Jistě, mnozí si opět kladou otázku:

Mají tyto aktivity smysl?

Stupňující agresivita islámského fundamentalismu se stává skutečně světovou hrozbou. Ať si řada rozumbradů myslí co chce, toto nebezpečí je třeba dusit v samém počátku.

Ano, Afghanistán, Irák, Lýbie, Sýrie jsou daleko. Ale jsou skutečně tak daleko???

Vzpomínám na to, jak jsme se učili, že ve španělské občanské válce čeští interbrigadisté měli heslo "U Madridu se bojuje o Prahu". Zdálo se to absurdní, Španělsko bylo také tehdy daleko... Jistě, jako každé srovnávání, i toto kulhá. Avšak podceňování tehdejšího fašismu, později podceňování bolševismu se světu nevyplatilo.

Takže.

Smrt našich vojáků nebyla zbytečná, stáli na stráži proti další světové hrozbě.

A proto:

Čest jejich památce!!!!