Betmen a ti druzí......

"A když v televizi běží film, kde mučí malé děti, na druhý den si to spousta dětí na těch slabších ve škole zkusí. Mládež ráda  kopíruje filmové hrdiny. Navíc většina lidí si myslí, že to, co bylo natočeno, se skutečně stalo".

Toto  pronesl maďarský oscarový režisér István Szabó na filmovém festivalu Letní fimové školy v Uherském Hradišti. Reagoval tak na tragickou událost v americkém Denveru.

Slovy pana Wericha: To by se mělo přímo tesat do kamene!

Ano přesně tak. Ať si pustíme jakoukoli televizi, podíváme se na program kin, všude na nás vybafne nějaká tzv.akční figura. Terminátoři, Betmeni, Rockyové, Supermani se míhají na obrazovkách a plátnech kin. Duní výbuchy, tečou potoky krve, létají utržené končetiny a mrtvých jde do stovek.

A co teprve počítačové hry. Tam se bez tzv stříleček nic nepobejde.

Přestáváme rozlišovat mezi virtuální realitou a skutečností. Mladí lidé drtivou většinu času stráví u počítačů, díky sociálním sítím přestávají osobně komunikovat.

Dříve se lidé scházeli v kavárnách, hospůdkách či vinárnách. Klábosili, diskutovali, mnohdy se i pohádali, někdy i poprali.

Ale měli k sobě blíž. Komunikovali mezi sebou, znali se tak říkajíc naživo. A žili tak v reálném světě, kde si mohli na vše sáhnout.

Dnes však většinou lidi komunikují aniž by se osobně poznali, dozvěděli se o tom druhém co je zač, co od něho lze očekávat atd. atd.

A pak se najednou svět diví, že někdo jentak mimochodem povraždí desítky lidí. A on se též diví, že je za to odsuzován a dokonce i trestán: "Vždyť je to přece normální!". Vidí to přece každý den na obrazovce či monitoru. Tak si to také zkusí na vlastní kůži, né .......

Akční krváky, stupidní seriály, slabomyslné tzv reality show. To nás obklopuje.

A tvůrci argumentují: "Lidi to přece chtějí!"

Samozřejmě, když se jim to nabízí...... Je přece snadnější natočit jednoduchý seriál než kvalitní dílo. A je to též lacinější...

Vzpomínám na nedělní večery kdy v televizi vždy před hlavním pořádem běžela "Nedělní chvilka poezie". Jistěže, každý se nedíval, mnozí si právě přitom otvírali pivo, mámy ukládali děti do postýlek, senioři poklimbávali, pubescenti se pochechtávali oněm veršům.....

Ale všichni alespoň v povědomí věděli, že existuje něco, čemu se říká poezie........