To kafe mi dnes nejede.

Pomyslela jsem si hned při prvním doušku a cítila, že mi nepojede asi celý den. A to nejen kafe, ale i den samotný. Nesnáším taková rána, ale když jsem se už vzbudila, tak co, že???

Vstala jsem sice vcelku hodně brzy, ale ne a ne přijmout ten fakt, že už je nový den. Tak jsem nachystala manželovi věci do práce, což se záhy ukázalo jako dobrý tah hned po ránu. „Miláčku, nevíš, kde mám ty pracovní věci?“ ozvalo se z ložnice, kde manžel zmateně obhlížel skříně. I po sedmi letech, kdy obrovskou skříň sám vymyslel a udělal, stále hledá své věci a netuší, co kde má. „Nachystala jsem ti je na postel“, odvětila jsem s ledovým klidem z obýváku od počítače a děkovala Bohu, že jsem se ušetřila té nechutné pěny u úst.

Někdy mě takové věci hrozně vytáčí, ale pro dnešek jsem si to zakázala. Stačí, že je to kafe nějak hnusné, kyselé…. Ovšem, netrvalo to dlouho.

Manželovi dnes kafe asi jede. Měl už hned po ránu dvě, ale z čeho si ho vařil, to fakt netuším. Zatímco já přiblble sedím u počítače a hledám jak provést změnu zdravotní pojišťovny, on si dokonale vede monolog s naší čivavou. „Téda, ty se tak krásně rozvaluješ v křesle paničky??? Ty mááš ale život. A máš taky zdravotní pojišťovnu? Nééé, ty nemusíš. Ty máš páníčka a paničku a my se o tebe zdravotně postaráme.“ S otazníky v očích pozoruji svého muže a ujišťuji sama sebe o vnitřním klidu.

Čivava, rozvalená v mém křesle měla evidentně u zadní nohy to, co jí páníček říká, nicméně na něj koulela očima stejně jako já. Nejspíš tušila, že ještě nějaké moudro přijde. A taky že ano. „Jé, ty se dnes na mě díváš jako na Pána Boha, jako na svatý obrázek. Úplně stejně jako na paničku.“ Chválil čivku manžel, že mu věnuje po ránu vůbec nějaký pohled. Od samé radosti jí začal ukazovat ruce. „Vidííííš??? Toto jsou ruce. A ty teď jdou pracovat.“ Ukončil muž ranní povídání se psem a já polkla další dávku pěny. Dostala jsem záchvat smíchu.

„No jo, vypadám jak kretén, já vím, ale za to můžete vy! To bylo pořád samé ťuťu a ňuňu a teď už jak debil mluvím s tím psem i já.“ „Ale prosimtě, vždyť to není pes.“ Snažím se ho trochu zklidnit, maje na paměti výrok jednoho známého, který má velké psy. Když uviděl, co jsme si pořídili, tak se jen zeptal, kdy tomu dojdou baterky. Jeho výsměch, který se snažil skrýt za humor, cítím dodnes. No ať. Mně tohle mrně absolutně vyhovuje.

„Nooo, děvčata, tak se tady mějte, já odcházím do práce. Těšíš se?“ položil mi muž naprosto debilní otázku. „Hmmm“, příkývla jsem souhlasně. Polkla jsem doušek kávy a fakt jsem si musela přiznat, že dnes to není ono a odnesla ji ze stolu do kuchyně. Ale co s tím dnešním dnem? Ten do dřezu neodstavím jako nedopitou kávu.

A tak jsem si pustila svoji oblíbenou hudbu a v koupelně nechala ze sebe smývat všechnu tu pěnu v sobě naskládanou a divnou směsici pocitů, které se snažily usadit uvnitř mě.  Mám pro to vždycky nějaký speciální sprchový gel, který se k tomu báječně hodí. Osvěžená a odlehčená jsem vyšla z koupelny a nastříkala na sebe dávku nového parfému.

Boží pocit, přesně tak bude můj dnešní den…… jako ten parfém. Do jeho vůně jsem se zamilovala. Nedalo mi to a na netu jsem o něm začala hledat něco bližšího. „Přivoňte si k okamžikům štěstí“…..začíná lákavý text. Zdá se mi to neuvěřitelné, protože jsem tento parfém vybírala intuitivně, aniž bych k němu přivoněla, aniž bych ho znala, aniž bych si uměla přeložit francouzský název.

Moment de Bonheur – Okamžik štěstí. Strašně mě to potěšilo, že mě má intuice nezklamala a mám ze sebe radost. Potěšila mě jak vůně, tak i název. Už léta si tímto způsobem dělám radost. Nikdy netuším, co mě čeká. A za dlouhé roky jsem se spletla dvakrát. S každým nadechnutím se mi zlehčují stísněné pocity minulých dnů a zlepšuje nálada.

Vlastně bych měla uvést na pravou míru, že se jedná ne o parfém, ale parfémovanou vodu. Její hlavní složkou je výtažek ze stolisté růže – Rosa centifolia, která je údajně jednou z nejcennějších růží. Říká se jí májová, protože se sklízí pro tento účel jen pár dnů v květnu. Hmm, tak možná proto jsem se stihla tak tak narodit v květnu. Jsem taky májová! To by v tom byl čert, aby mě má intuice špatně navedla.

A tak jsem si navodila vlastní pocit štěstí. Je fakt, že kafe mi nejelo, ale den se už dávno rozjel parádně. Stihla jsem spoustu věcí a zatím mě neopustila chuť a ani elán. Stačí se nadechnout a užít si své vlastní okamžiky štěstí, byť na první pohled třeba nudné a bezvýznamné. Stolistá růže vám naprosto změní úhel pohledu. A je úplně jedno, jestli vám kafe jede, anebo nejede.

A růži zkusím sehnat a zasadit. Byla by velká škoda ji ve své zahrádce nemít.