Je šátek stejně nebezpečný jako haknkrajc?

Nevinný šátek velmi podobný tomu, jaký v zapadlých koutech do nedávna nosily starší ženy a také tomu, jaký ještě pořád nosí řeholnice, rozpoutal tolik vášní. Pro jedny je pouhým náboženským symbolem stejně jako třeba řeholní hábit anebo židovská jarmulka, pro druhé symbol terorismu, který je třeba potírat.

Tolerance k náboženským symbolům není jen výdobytkem poblázněných levicových západoevropských multi-kulti intelektuálů. Pro věřící, kteří zažili komunistický boj proti náboženství a ústrky a šikanování kvůli své víře, představuje svoboda projevování náboženské víry včetně nošení příslušných symbolů výraz skutečně svobodné společnosti. Za komunistů byl někdy problémem i pouhý křížek na krku.  

Šátek by teoreticky neměl vadit. Pokud se jedná o hygienické důvody, nepochybně vítězí potřeba vlasy schovat, už jen proto, že vypadávají úplně každému, i když ne v té samé míře. Třeba takový host v restauraci nemá zpravidla pochopení ani pro jeden hloupý vlásek ve své polévce.

Před pár lety by ošátkovaný spor pravděpodobně nevznikl. V poslední době se postupně přitvrdilo. Úměrně s tím, jak zfanatizovaní teroristé mávající islámskou vlajkou útočí proti západní civilizaci. A dorazil strach. S tou tolerancí jsme to asi přehnali. Všichni muslimové jsou teroristé a musíme se bránit. Žádný islám, žádné symboly.

Zdravá tolerance vyžaduje lékárnické váhy, na které se vyvažují symboly ohrožující a neutrální. Zakázat všechno je řešení oblíbené nesvobodným světem. Svobodný to má daleko těžší. Šátky byly po dlouhou dobu zakázány v Turecku. A jak tam vypadá situace nyní? Na ulicích potkáte nejen prosté šátky, ale i nikáby, a v nich evidentně i mladé dívky. Hledaly svoji identitu a sekulární stát jim neuměl nic nabídnout. Mimochodem islámofobie se projevuje selektivně, protože Turecko zůstává turistickou destinací, i když většina obyvatel jsou muslimové. Jasně jsou tolerantní, a je tedy vidět, že i muslimové to zvládnou, pokud chtějí.

Evropa si dokázala poradit. Tam, kde na vlastní kůži poznala, co je obrovská tragédie, byla schopná svoji toleranci opustit. Symboly, které znamenaly smrt miliónů lidí, prohlásila za natolik nebezpečné, že jejich propagaci a nošení trestá i vězením.

Na tahu jsou sami muslimové. Pokud chtějí prokázat, že jejich víra je pokojná a neohrožuje jiné, protože není o ničem jiném, než o vztahu člověka k Bohu, musí se postavit čelem vůči těm fanatikům, kteří se nechávají natáčet, jak podřezávají nemuslimy. Ta banda, která šéfuje uskupení nazývající se Islámský stát, není nic jiného, než co převáděli v minulosti jiné party zaštiťující se nejčastěji různými variantami marxistické ideologie, jako byli např. Rudí Khmérové. Tentokrát si chlapci půjčili islám. Na rozdíl od Khmérů, Rwanďanů a dalších neoperují na území již dříve etablovaném jako stát, ale v prostoru, kde nikdo jiný účinně nevládne. Terorizují i místní obyvatelstvo, ale jak pochopili ze zkušenosti předchůdců, daleko silnější zbraní jsou vraždy příslušníků západní civilizace v přímém přenosu.

Je na islámských imámech, aby prezentovali jinou tvář islámu. Definitivně odsoudili všechny tyto praktiky a představili islám jako duchovní a nikoliv teroristické učení. Bude to dost složité, fundamentalistů je mezi nimi více než dost. Islám je právě na křižovatce mezi náboženstvím a agresívní ideologií.  

Svoboda vyznávat svoji víru není evropským privilegiem, jako základní právo přísluší všem lidem. Pokud se jí domáhají muslimové v Evropě, musí především přesvědčit, že se jedná o víru, nikoliv o násilnickou ideologii, v jejímž jménu se konají zločiny proti lidskosti. Jinak se skutečně i nevinný šátek začne spojovat s jedním z definičních znaků teroristického hnutí.