Zlehčování, či znevažování činu Jana Palacha, je plodem malosti a zbabělosti

A nejspíše i hlouposti, protože jen hloupí lidé odsuzují to, co nejsou schopni, nebo ochotni pochopit. Je příznačné, že nejvíce těchto lidí se rekrutuje z řad příznivců prezidenta Zemana, premiéra Babiše a – jak jinak – komunistů.

A je také velmi zajímavé, že fanoušci "nejhoršoprezidenta" Zemana, stejně jako obdivovatelé bývalého spolupracovníka StB Babiše, dvou exkomunistů, říkají o Janu Palachovi prakticky to samé, co o něm říkali komunisté a jejich tajná policie v době, kdy u nás vládli. A tito lidé se k nim dnes, třicet let po jejich pádu, vlastně přidávají, protože, jak se správně říká: "nic nespojí lidi víc, než společný nepřítel".

Přemýšlela jsem, proč se tak chovají v době, kdy stále ještě máme svobodu a demokracii a dospěla jsem k názoru, že to dělají především proto, aby omluvili svoji vlastní zbabělost, nebo zbabělost svých rodičů, a dost možná i prarodičů. Pro zbabělce totiž není nic horšího, než když se objeví skutečný hrdina, který jejich vlastní slabost ještě zvýrazní. Je to naprosto to samé, jako když se zlehčuje boj Václava Havla a ostatních disidentů proti komunistům - zbabělci nemají rádi hrdiny.

Já sama se naprosto ztotožňuji s tím, co o Janu Palachovi a jeho statečném činu prohlásil moudrý Karel Schwarzenberg:

„Tuto sobotu uplyne padesát let od smrti Jana Palacha. Nepatřím k těm, kteří se halasně hlásí k jeho odkazu, protože vím, že k podobnému hrdinskému činu bych v sobě nenašel odvahu. U mě je to spíše plachý obdiv k někomu, kdo pro čest národa přinesl oběť největší, nesmírně bolestivou smrt.“.... „Neprotestoval proti sovětské okupaci, ale proti našemu chování během normalizace. A proto se odhodlal obětovat, opakuji ještě jednou, pro čest našeho národa. Probudit ho a vyzvat k činu.“....„Dnes Jana Palacha uctíme nanejvýš květinami u jeho hrobu či jinde, ale jeho oběti se zpronevěřujeme. To je to otřesné. Během okupace jsme měli aspoň výmluvu, teď už nemáme ani to. Ohýbáme záda a jde nám pouze o ješitnost, jak budeme přijímáni velkými mocnostmi, o jejichž přízeň a trh usilujeme za každou cenu. O nic jiného už nejde. Ale národ, který ztratí svoji čest, nemá žádnou budoucnost. Toho se obávám nejvíce.“

Myslím, že lépe to vystihnout nelze.

A ano, i já jsem byla zbabělec. Nikdy bych nedokázala udělat to, co Jan Palach, nebo Václav Havel a další bojovníci proti komunistům. Nebyla jsem disidentkou a zbaběle chodila k volbám.

Ale nikdy, opravdu nikdy bych se nesnížila k tomu, umenšovat svoji zbabělost tím, že budu hanit hrdiny.

A oni to hrdinové byli, protože zbabělec nikdy takovýto pohřeb mít nebude: