Zeman prý nemá šťastnou ruku na lidi. Omyl, pane Grégře!

Miloš Zeman moc dobře ví (nebo alespoň kdysi věděl), koho a proč si vybírá za své spolupracovníky. On si je tak totiž vybíral vždy.

Miroslav Grégr, exministr Zemanovy vlády, se velkou měrou „zasloužil“ o to, že se jeho bývalý šéf vrátil do politiky, aby ho „dolních deset milionů“ zvolilo prezidentem a on mohl rozeštvat a vulgarizovat společnost. Ani proto nepřekvapí, když ve velkém rozhovoru pro MF DNES prezidenta hájí. Nemá prý, chudák, jen šťastnou ruku na lidi.

Jenomže stejně jako se krásná dívka často kamarádí s ošklivkou, aby její krása ještě více vynikla, Sherlock Holmes se přátelí s natvrdlým doktorem Watsonem, aby ještě více vynikla jeho genialita, tak i Miloš Zeman moc dobře ví, koho a proč si vybírá za své spolupracovníky.

Žádná otázka šťastné či nešťastné ruky, ale promyšlené jednání. Protože naprosto stejně, jako si nedávno vybral Ovčáčka, Mynáře a Nejedlého, tak si kdysi vybral Iva Svobodu, Stanislava Grose nebo Karla Březinu, což také byli lidé, o kterých se dá říci dobrého jen velmi málo krom toho, že to byli jeho velcí a oddaní obdivovatelé.

On okolo sebe potřebuje bezskrupulózní lidi, kteří jsou pro něho schopní udělat cokoliv, a na takové lidi naopak šťastnou ruku má.

Ukázkovým příkladem je prezidentův mluvčí Ovčáček. Je naprosto neuvěřitelné, jakého je ten člověk schopný ze sebe veřejně dělat hlupáka, jen aby omluvil prezidentovy excesy a lži. Já sice chápu, že jako tiskový mluvčí to má v popisu práce, ale existují hranice, kam by měl být člověk ochoten zajít. A u pana Ovčáčka si často říkám, jestli má ten člověk kouska hrdosti a cti v těle.

Takže obzvláště v tomto případě je ta Zemanova ruka naopak velmi šťastná, pane Grégře. Navíc nejde mluvit o přehmatu nebo smůle, když vždy existuje možnost dotyčné lidi vyměnit. Důvodů by se k tomu našlo víc než dost. Jen ta vůle chybí.

A tak největší problém je v současnosti spíš v tom, že při Zemanově duševním stavu už jeden neví, jestli si ti lidé naopak nevybírají jeho.