Dnes nikdo není jako vy, komunisté, když jste před sedmdesáti lety demokracii zadupali do země a demokraty pronásledovali, zavírali do komunistických lágrů, nebo věšeli jako válečné zločince.
Panu Ondráčkovi nikdo kandidovat na funkci nebrání, o čemž konečně svědčí i to, že byl zvolen. Pouze se slušní lidé diví té typické komunistické drzosti a bezostyšnosti, že někdo s takovou minulostí, a současností, se o takovou funkci vůbec uchází.
Ale především si myslím, že jsou lidé zklamáni a pobouřeni tím, že má někdo to svědomí, krom komunistů, samozřejmě, a zvedne pro něho ruku. Vždyť je to urážka nejen těch, které Ondráček mlátil v lednu 1989, ale všech obětí zločinného komunistického režimu.
Já nevím jak komu, ale mně osobně nevadí nejvíc to, že Ondráček tehdy zasahoval na Václaváku. Bylo mu 19 let, byl členem Pohotovostního pluku, dostal to rozkazem, tak šel. Byla jich tam takových spousta, kteří šli k policajtům pouze proto, aby nemuseli na dva roky na vojnu. Mně nejvíc vadí to, že se nezměnil, ba naopak. Vstoupil do KSČ(M) a i po bezmála třiceti letech, během kterých vyšlo najevo, kolik zla zde komunisté napáchali, kolika rodinám zničili život a kolik lidí zavraždili, by šel a udělal to znovu. To se omluvit nedá.
A proto jsou oprávněné a demokratické dnešní protesty proti zvolení komunisty Ondráčka a soudruh Filip svým nestoudným poučováním o tom, co je a co není demokratické, pouze potvrzuje slova Václava Havla, která mám v záhlaví svého blogu.
P. S. Kdyby náhodou měl někdo námitky, že píši o „demokratovi“ Filipovi jako o soudruhovi, tak odkaz zde, 33. minuta :-).
