Když ho jako premiér mohl vyhlásit, může ho jako premiér i ukončit. Na nějakého Hamáčka, šéfa krizového štábu, přece nemusí brát ohled, ne?
Jenomže to by náš premiér musel být chlap s „gulami“, a ne farizejský slaboch a zbabělec, který se řídí radami „Máry“ Prchala, mající jediný cíl: Zalíbit se co největšímu počtu lidí a utéct od všeho, co by snížilo jeho popularitu a z čeho by mohl být problém. Zalézt do ústraní a vyčkávat. Nutno objektivně přiznat, že ty rady jsou vskutku vynikající. Pro lidi Babišova typu.
Bylo až úsměvné sledovat, jakým způsobem "Mára" Babiš proplouval celou koronavirovou krizí. Zpočátku, když ještě v podstatě o nic nešlo, protože v zemi bylo pár (+ - 116, slovy STOŠESTNÁCT ) nakažených, se Babiš pasoval do hlavní role celého problému a vyhlásil nouzový stav. Byla to jeho „one man show“, kdy nevynechal jedinou příležitost, jak se zviditelnit. Ukázat, jak je nepostradatelný, a jak bychom bez něho byli bezradní, ne-li mrtví. Nebyla snad jediná tiskovka, které by se nezúčastnil. Vydával bezpočet prohlášení, sice mnohdy nesmyslných, zmatených a protichůdných, ale kdo by to v ohrožení života řešil? Osobně rozvážel neexistující roušky z prázdných skladů. Vítal letadla přivážející z Číny roušky sice skutečné, ale předražené a mnohdy špatně fungující, ale kdo by to v ohrožení života řešil, že? Vždyť počet nakažených stoupal, protože země byla absolutně nepřipravená.
Takže logicky začalo přituhovat a „Mára“ Babiš usoudil, že by bylo záhodno se stáhnout trochu do ústraní, zvláště, když jeho neschopnost a nemohoucnost nechávala stále výrazněji vyniknout předsedu ČSSD Jana Hamáčka. Ten se v těch chvílích projevil kupodivu jako rozhodný a rozumný vůdce, vedle kterého vypadal Babiš neskutečně trapně. Přesto, nebo právě proto, ho Babiš opět nejmenoval za šéfa krizového štábu a jmenoval Romana Prymulu. Během šéfování tohoto vojáka se podmínky nouzového stavu i za přispění Babišovy vlády neustále zpřísňovaly a lidé začínali brblat.
A teď přišel další mistrný tah „Máry“ Babiše. Konečně se rozhodl postupovat dle zákona a jmenoval Hamáčka šéfem krizového štábu. Bylo totiž třeba srazit mu trochu hřebínek a pošpinit renomé, které získal v počátcích krize i díky Babišově neschopnosti a chaotičnosti. Sám Babiš se s vládou mohl v klidu věnovat vymýšlení stále nových restrikcí, nebo drakonických a mnohdy likvidačních pokut pro neposlušné - 3 000 000 pokuta za porušení karantény, jejíž kritéria byla stanovena tak, že je mohl porušit každý, kdo si vymyslel jenom trochu uvěřitelný důvod, nebo 10 000 pokuty za nenošení roušky, které stát nebyl schopen zajistit. Mezi tím vypouštěl zprávy, že toto by se mohlo otevřít, zákaz tohoto by se mohl zkrátit, toto by se mohlo povolit, prostě posel dobrých zpráv.
Mezitím Hamáček, oslněný svým úspěchem po boku neschopného premiéra, pokračoval v nastoleném kursu, aniž by si všiml, že plní roli „užitečného idiota“.
Mára Prchal a jeho PR team totiž průzkumem na sociálních sítích zjistil, že už toho začínají mít dost i „čaulidi“ a je třeba konat. A tak premiér - farizej - Babiš, který zavedl nouzový stav v době, kdy u nás bylo 116 nakažených, kupodivu prohlásí, že by ho Hamáček měl ukončit. Prohlásí to v době, kdy počet nakažených překročil hranici 7 000. Pokud v tom někdo vidíte něco jiného, než snahu zalíbit se lidem a pomstít Janu Hamáčkovi za to, že ho v době krize zastínil (nedalo to zase tak velkou práci), napište mi to prosím srozumitelně a s rozumnými argumenty do diskuse. Ráda se poučím.
A ještě pár vět na závěr.
Není mi líto Jana Hamáčka, jenž byl vmanipulován do situace, která pro něho nemá kladné řešení. Ať udělá co udělá, farizej Babiš mu to omlátí o hlavu. Ale může si za to sám, když s ním šel do koalice.
Osobně jsem pro zrušení nouzového stavu, ale měl se zrušit dříve a zavést později, a především ne tak přísný. To, že ho Babiš navrhl zrušit, není otázka jeho přesvědčení, ale jeho intrik. Tak mi, prosím, v diskusi nevyčítejte, že ho za to kritizuji.
