Protože když na Hradě sedí novodobý Husák šmrncnutý Brežněvem a premiérem je slovenský spolupracovník StB, odkojený a podporovaný komunisty, tak to se slavit nedá. To není na oslavu, ale na zaťaté pěsti.
17. listopadu 1989 se demonstrovalo a později i stávkovalo právě za to, aby takovíto lidé zmizeli z naší politické scény. Aby přestali otravovat ovzduší a řídit naše životy. Z velké části se to podařilo. Ale nyní, po třiceti letech, jsou tu zpátky.
Takže 17. listopadu nepůjdu nikam slavit, ale budu sedět doma u televize a dívat se na vzpomínky na tu úžasnou dobu před třiceti lety, kdy padla zločinná komunistická diktatura a my jsme se vydali na dlouhou, trnitou a zatím bohužel nedokončenou cestu k demokracii a právnímu státu. Bylo to úžasné období a musím říct, že nic krásnějšího (samozřejmě krom narození dětí) jsem nezažila, a zřejmě nezažiji.
Prožila jsem poté krásných dvacet let, do kterých s jistými výhradami počítám ještě i první období Václava Klause ve funkci prezidenta, ale již jeho druhé funkční období bylo předzvěstí horších časů, když jeho "rozlučková" amnestie zlodějů a tunelářů tyto obavy jenom potvrdila.
O období panování jeho následníka, "oposmluvního kumpána" a "úhlavního přítele", Miloše Zemana, je zbytečné se rozepisovat, neboť to je tragédie od začátku a všichni ji můžeme sledovat v přímém přenosu, aniž bychom přepínali na TV Barrandov.
No a plodem jejich dlouholetého působení v politice a ve vedení našeho státu, na které jsou oba tak pyšní, je zrození lidí jako Andrej Babiš a jsme u dneška.
Já samozřejmě vím a respektuji, že současný stav, který jsem popsala v perexu, je výsledkem svobodných a demokratických voleb. Na druhou stranu si myslím, že kdyby lidé, které tyto volby a hlasy jejich voličů vynesly do nejvyšších státních funkcí, prezident Zeman s premiérem Babišem, dodrželi sliby, které dávali, respektovali zákony a ctili Ústavu, tak by možná i důvod k oslavě byl.
To se nestalo, a tak 17. listopadu mohou opravdu slavit pouze aktéři toho, čemu já říkám "Sametová kontrarevoluce". Prezident Zeman, premiér Babiš a lidé, kteří je ovládají a řídí. Důvod k oslavě mají samozřejmě také jejich voliči a příznivci, a pochopitelně komunisté.
Mezi ty já nepatřím a nechci s nimi mít nic společného, a proto na ta krásná léta plná euforie a naděje budu vzpomínat například u tohoto videa s projevem Václava Havla v americkém Kongresu, po kterém Václav Klaus vůbec, ale vůbec netleskal.
A budu doufat, že zase jednou bude lépe.
