Proč bych mohla i nemohla dělat ministryni financí místo Aleny Schillerové

Nemám sice ekonomické vzdělání, ale že může být schodek státního rozpočtu klidně i 400 miliard, jsem psala už 21.3. a anglicky mluvím pouze o trochu hůře než ona, protože vůbec. Doma hospodařím bez dluhů a mám naspořeno.

To paní ministryně neví, co je, takže podle tohoto srovnání bych byla dokonce lepší než ona. V době, kdy jsem to psala, totiž hovořila paní ministryně o částce 200 miliard, nyní připouští 500 miliard a já myslím, že je opět zbytečně skromná.

Musím ale objektivně připustit, že v něčem je naopak lepší ona. Například já, ač vyučená kadeřnice, bych se nikdy nedokázala učesat tak precizně jako ona, i když mě snad omlouvá skutečnost, že jsem prakticky celý život pracovala mimo obor. Ovšem to, v čem je paní Schillerová opravdu o mnoho lepší než já a v čem bych jí absolutně nemohla konkurovat, je žaludek.

Neměla bych prostě žaludek na to, abych pracovala a dělala ze sebe hlupáka kvůli takovému člověku, jako je její šéf a spoluautor současného hospodářského debaklu a drancování státní kasy, předseda vlády, Andrej Babiš.

Opravdu musí být neuvěřitelně otrlá, když se může chovat například k OSVČ tak, jak se chová. (Mimochodem to, že Andrej Babiš využije čínskou chřipku a boj proti ní k dalšímu kolu své války proti OSVČ, jsem psala na začátku nouzového stavu také.)

A tak paní ministryně nejprve prohlásila toto, „Ráda bych zdůraznila, že nebudou žádné masivní kontroly. Nikdo tady nechce nahánět OSVČ, na to finanční správa ani nemá čas“, aby následně prostřednictvím finančních úřadů zahájila boj proti „podvodníkům“ z řad OSVČ. Zde dva příklady:

"Eventová manažerka, jejíž jméno se redakce rozhodla nezveřejnit, tím pádem přišla o podstatnou část příjmů. Podstatnou, jelikož byla ještě zaměstnána, avšak na výrazně zkrácený úvazek.

I proto nabyla přesvědčení, že jí oprávněně náleží 500korunový denní příspěvek pro OSVČ z programu Pětadvacítka. A tak – mimo jiné i po reakci z ministerstva financí, která ji v jejím úsudku utvrdila – si o peníze řekla. Místo nich ale o několik dní později obdržela telefonát.

„Volali mi z finanční správy, že příspěvek se mě netýká a budu muset svou žádost oficiálně stáhnout. Pokud bych tak neudělala, dopustila bych se prý trestného činu podvodu, za což by mi s ohledem na nouzový stav mohlo hrozit až osmileté vězení,“ líčí s tím, že místo očekávané pomoci se dočkala leda tak cejchu podvodnice."

Další případ. Opět žena, tentokrát umělkyně.

"Poté, co jí vláda zakázala vystupovat, neotálela a domluvila si brigádu v obchodním řetězci, aby měla alespoň nějaký příjem, než se vyjasní situace kolem státní podpory. Domnívala se, že dočasná DPP nebo DPČ pro přijetí Pětadvacítky nebude vadit.

Jenže opak byl pravdou. I když jí peníze na účet přišly, pár dní nato jí volala úřednice z finančáku s tím, že je bude muset vracet. Navíc s úroky z prodlení za dobu, kdy částku neoprávněně zadržovala.

„Takže jsem v situaci, kdy si v supermarketu vydělám zhruba 15 tisíc korun měsíčně, což se v podstatě rovná mému nájmu. A za co budu žít, to netuším,“ tvrdí. „Stát mi nejenže nepomůže, ale budu ještě platit navíc,“ nerozumí."

Tak se, prosím, chová podřízená a pravá ruka člověka, který je trestně stíhaný za dotační podvod v částce dvoutisíckrát vyšší, než je "pětadvacítka". Tak to bych prostě nedala.