A také nemá rád komunismus. Prý. A proto vychvaluje komunistické metody, chodí k soudruhům řečnit na sjezdy, přemlouvá je k nepřímé účasti na vládě a uděluje komunistům státní vyznamenání.
Já myslím, že v názorech na nepřizpůsobivé občany, kteří nechtějí pracovat a nejraději by žili z peněz ostatních, se shodneme všichni. Problém se Zemanovým prohlášením je ten, že on naprosto cíleně a úmyslně zmínil pouze a jenom nepřizpůsobivé Romy.
Otázka je, proč to udělal:
Buď už mu to opravdu moc nemyslí a neví, co mluví, to ovšem jeho příznivci samozřejmě odmítnou.
Nebo mluví rychleji, než myslí, což by ale pro jeho příznivce nebyla také právě povzbudivá zpráva, protože když to vezmeme z opačného konce, že tím pádem myslí ještě pomaleji, než mluví, byl by mentálně na úrovni pětiletého dítěte, a to i já uznám, že není. Zatím.
Takže proč to řekl? Prostě typický Zemanův populismus, kdy si nejdříve nechal zjistit, jaké jsou v Kojetíně nálady, a podle toho přizpůsobil svoji řeč. Kdyby jel někam, kde nemají rádi cyklisty, obuje se do cyklistů a tam, kde nemají rádi chovatele drobného domácího zvířectva, by to od něho chytali králíkáři.
Problém je v tom, že prezident Zeman už se tím pádem svým jednáním dostal na samou hranu toho, kdy může být považován za skutečného rasistu a kdy se nabízí myšlenka, že jeho vztahy například s Martinem Konvičkou nebo Tomio Okamurou nejsou čistě neformální a náhodné.
Prezident je nejvyšším ústavním činitelem a je naprosto nepřijatelné, aby se podbízel chátře (ano, rasisté jsou pro mě chátra), a dokonce z ní svými projevy dělal chátru ještě větší, namísto toho, aby ji kultivoval. Navíc aby k tomu využíval věcí, které mohl sám když ne vyřešit, tak zlepšit. Vždyť byl předsedou vlády, předsedou Parlamentu a nyní je již podruhé (bohužel) prezidentem.
Ovšem namísto toho, aby na dnešním stavu přiznal i svůj díl odpovědnosti, se spíše dočkáme toho, že prezident souběžně s klesající mírou příčetnosti a vzrůstající touhou po obdivu davů, bude za chvíli hlásat hesla typu: „Cikáni do plynu“ nebo „Uděláme z cikánů masokostní moučku“.
Kdo si potom vzpomene na Ing. Miloše Zemana z roku 1990 a jeho rozhovor pro Mladý svět.
„Myslím si, že největším nebezpečím, které nám po revoluci hrozí, je docela obyčejný populismus. Ať už nacionální, ekonomický nebo ekologický. Když člověk vyleze na náměstí a začne hulákat: „My národ iks jsme bohem vyvoleni“, nebo „Jsme hrdí na to, protože jsme“, prognostik musí mít odvahu mu říct, že národ vede k budoucí zkáze. Že teď mu lidé tleskají, ale o to víc ho budou za pět, deset, patnáct let nenávidět. Nejde ovšem ani tak o toho člověka, který je většinou stejně nepoučitelný. Prognostik by měl mít odvahu říkat to lidem. Říct jim, když to vyjádřím trochu razantně, třeba i to, že vás jako poslance, nezajímají jejich názory. I když je strašné říkat tohle svým aktuálním nebo potenciálním voličům. Ale žádný poslanec by neměl podléhat haló efektům, davům na náměstí, křiku.“ Miloš Zeman pro Mladý svět, 1990,
