A ti, kteří se sníží k tomu, že budou sledovat předávání státních vyznamenání z předsálí u televize a chlebíčků, nezaslouží nic jiného, než opovržení.
Prezident Zeman zjistil, že Vladislavský sál není dost velký na to, aby se do něho na oslavy stého výročí vzniku republiky vešli i ti, kteří se k němu v minulosti stavěli kriticky, dovolili si tu drzost podporovat jeho soupeře v prezidentské volbě, případně dokonce kandidovat, nebo již dříve jeho pozvání odmítli. A tak jim velkoryse nabídl, že mohou slavnostní akt sledovat z předsálí u televize, a dokonce u toho mohou konzumovat chlebíčky. Snad i obložené.
Jsem toho názoru, že pokud se skutečně najdou politici, ústavní činitelé, kteří na toto ponižující jednání přistoupí a budou stát pokorně někde stranou od těch "správných", kteří prošli hradními prověrkami do Vladislavského sálu, měli by se vzdát svých politických funkcí, případně poslaneckých či senátorských mandátů a odejít do běžného života.
Já si o politicích - až na výjimky - žádné velké iluze nedělám, ale co vím určitě je to, že politikem by měl být člověk sebevědomý, hrdý a měl by mít určené hranice, které nepřekročí. To se v žádném případě neslučuje s tím, že se dobrovolně zařadí mezi občany, nebo spíše politiky druhé kategorie, jak mu to přisoudil chátrající potměšilý a pomstychtivý stařec, o jehož duševním zdraví pochybuje čím dále víc lidí.
Vždyť politici výrazně ovlivňují naše životy. Rozhodují o tom, podle jakých pravidel a zákonů budeme žít, a to přece nemůže vykonávat někdo, kdo se nechá takto potupit a přistoupí na ponižující monarchistické manýry poťouchlého prezidenta. Člověka, který znevážil prezidentskou funkci a zneuctil prostory, ve kterých v minulosti pobývaly takové osobnosti, jako byl Tomáš Garrigue Masaryk či Václav Havel - prezidenti, které uznával a uznává celý demokratický svět.
Proto by tito politici měli ignorovat blahosklonnost a velkorysost, se kterou je prezident nechá čučet v předsálí na telku a ládovat se při tom chlebíčky. Tím totiž prezidenta podporují v jeho přízemním chování a chorobném nutkání páchat zlo a motivují ho k dalším schválnostem, což je, zdá se, alfou a omegou jeho žití. Jsem velmi zvědavá, kdo z nich to dokáže.
A ano, stále jsem si vědoma, že mě by nikdo na Hrad nepozval, ale tento článek není o mně.
