A jak se dalo čekat, bývalý komunista a prezident republiky Miloš Zeman, společně s bývalým komunistou a premiérem bez důvěry Andrejem Babišem, jim toho dovolí opravdu dost
V souvislosti s drzými a nehoráznými požadavky KSČM se proto nyní začínají množit hlasy, že se s komunisty mělo jednat po listopadu 1989 mnohem tvrději. A říkají to i lidé, kteří to dříve neříkali, kterých si vážím, a se kterými jinak z 99 procent souhlasím. V tomto případě si ale myslím, že nemají pravdu.
Komunisté, potažmo KSČ, prostě dostali druhou šanci, stejně, jako ji dostala celá naše společnost. Oni ji sice nevyužili, na druhou stranu je třeba si uvědomit, že se až donedávna chovali celkem slušně. Vychvalovali si mezi sebou svoji zvrácenou ideologii, která má na svědomí nejvíce lidských obětí 20.století, řekli svým voličům, stařenkám a stařečkům (věkový průměr členů KSČM je 77 let), co chtěli slyšet, zazpívali si Internacionálu, Píseň práce a odešli si vysedět peníze do Parlamentu. Ale byl od nich vcelku klid. Nikdo je prostě k ničemu nepustil, protože slušní lidé, nebo lidé, kteří chtěli slušně vypadat, je na nejvyšší úrovni nebrali jako partnery. Takto se soudruzi dopracovali až k nejhoršímu polistopadovému volebnímu výsledku, 7,7% a zdálo se, že od nich bude klid definitivně. 7,7% opravdu není tak silný mandát, který by je opravňoval k takovému chování, jaké v současnosti předvádějí.
Problém ovšem je, že komunisté dostali mandát od někoho jiného. Od dvou nejvlivnějších mužů současnosti, prezidenta Zemana a premiéra bez důvěry Babiše, kteří jako slušní lidé vypadat nechtějí, a kteří jsou odpovědní za to, co nyní komunisté předvádějí a za jejich částečný návrat k moci.
Ale ono se není vlastně čemu divit. Pro prezidenta Zemana je výraz „slušnost“ naprosto neznámým pojmem, jehož význam by si musel vyhledat v nějakém naučném slovníku, no a Andrej Babiš na tom není o mnoho lépe, když s ním na „slušné chování“ sepisují jeho potenciální koaliční partneři dokonce smlouvu. Takže jsou to jednoznačně oni a jejich voliči, kteří za vzestup komunistů nesou odpovědnost a nic na tom nezmění jejich snaha, „hodit“ to na demokratické opoziční strany.
A jen tak mimochodem, viděno dnešní optikou si vůbec nejsem jistá, zda naše společnost tu svoji druhou šanci využila.
