Švýcarská tragédie

Možná je už čas se zamyslet, co se dá udělat pro bezpečnější cestování autobusem.

Musí to být děsný pocit, když se dozvíte, že autobus, kde bylo i vaše dítě, havaroval a jsou tam mrtví. Nepřál bych ho nikomu. Když spadlo letadlo s týmem Jaroslavle, řešilo se také, že odpovědnost posádky za bezpečnost letu (nebo jízdy) je zcela klíčová. V letadle je ale zpravidla druhý pilot schopen zasádnout a než se něco stane, je dost času. Tedy právě kromě vzletu a přistání.

U autobusu je to jinak. Pokud řidič skutečně dostal infarkt, jak se spekuluje, může to být dílo okamžiku. Druhý řidič mohl spát, tudíž asi nedokázal zcela nic udělat. To je skutečný problém. V autobuse se přeci řidiči střídají právě proto, aby jeden z nich mohl spát, nebo si odpočinout. V danou chvíli tedy jeden člověk (řidič) odpovídá za celý autobus. Pokud mu třeba selže zdraví, je to v háji. A kromě toho, kdo měl někdy mikrospánek za volantem jistě potvrdí, že v silničním vozidle stačí zlomek vteřiny a havárie je na světě.

Věnujme tichou vzpomínku obětem této tragédie, ale také se zamysleme. Nešlo by skutečně udělat něco více pro bezpečnost cestování autobusem? Nelze kromě ABS, ESC, ASR, ESP a nevím čeho všeho, požadovat i povinnou kontrolu zdravotního stavu řidiče zabudovanou v kabině dálkových autobusů? Jsou už minimálně systémy, které kontrolují třeba bdělost řidiče. Používá se tento systém u dálkových autobusů? Pochybuji.