Zip, inteligence a problém volebního práva

Značná část českých řidičů není schopná pochopit princip zipu. Česky zdrhovadla. Na silnicích z toho dělají zadrhovadlo. Naskýtá se vážná otázka. Má mít někdo, kdo není schopen pochopit něco tak primitivního, volební právo?

Samozřejmě platí, že obecně se na silnicích nemalá část populace chová jako po lobotomii mozku. Přeměna postaršího pána nebo mladé slečínky krátce po usednutí za volant v pološílené agresory je známá věc. Banalita. Ale zip, zip je něco jiného.

To není otázka nezvládnutého ega. To je otázka elementární schopnosti přijímat podněty a reagovat, k tomu vlastnit ještě malilinko inteligence. Kolik je jí potřeba na zvládnutí problému: jedno auto zprava, jedno auto zleva, jedno auto zprava, jedno auto zleva? Lichá - sudá. Jednička - nula. Je to prostě primitivní, primitivní, primitivní a až na střechu katedrály primitivní. Není v tom naprosto nic, co by se myš nenaučila za jeden den.

Avšak značné množství českých řidičů to nepochopilo ani za dlouhé, dlouhé a ještě jednou dlouhé roky. Půlka aut z levého pruhu se nacpe vítězoslavně do pravého půl kilometru před zúžením, dva kilometry před zúžením nebo klidně i pět kilometrů, pokud zácpa dospěla až tak daleko. A skoro se bojím, že se tam řidiči cpou s radostným jupííí, jak na to vyzráli a kolik ušetřili času. Ale to hlavní drama nastane až když jsou vidět světelná návěstidla. Zužovaný pruh se začne drát do mezer vedle hlava nehlava. K samotnému zúžení dorazí zleva sotva třetina původních aut. A teď pozor - začne to být fakt drama. Vpravo se nashromáždila frustrovaná valná většina, která tráví z zácpě podstatně delší čas než levý pruh. Zleva přijíždějí k návěstidlům výjimeční jedinci, kterým je jasné, jak zip - tento zázrak inteligence - má fungovat.

To nemůže dopadnou dobře.

Zoufalci v pravém pruhu reagují trojím způsobem. Mnozí si na poslední chvíli vzpomenou, že o zipu cosi zaslechli v televizi a v podstatě svůj smutný konec alespoň vylepší prozřením. Kdesi vzadu v mozku zabliká informace "levá - pravá - levá - pravá a oni se podle ní dokonce zachovají.

Druhá část řidičů se tváří, že mají přednost, protože oni jsou v pruhu, který pokračuje. To jsou zvlášť velcí moulové typu "když už jsem za debila, tak alespoň poslední souboj vyhraju". Je na ně smutný pohled, jak v naprostém vzteku nad tím, že v té zácpě strávili půl hodiny svých zbytečných životů, nacpou předek auta za každou cenu alespoň o těch pět metrů napřed.

Třetí skupina jsou beznadějní sluníčkáři. S blahosklonným pokývnutím ruky pouští před sebe dvě, tři, čtyři další auta zleva. Zřejmě jako odměnu za své vlastní nekonečné čekání. Ale možná je to vychytralý pokus přivést řidiče následujících aut k infarktu.

Jistě, celé tohle je vlastně banální. Situace, která se odehrává na desítkách míst každý den.

Avšak - ruku na srdce. Opravdu by měli mít lidé neschopní pochopit a akceptovat něco tak jednoduchého, jako pravidlo zipu, volební právo? Jestliže vcelku značná část poměrně reprezentativní skupiny obyvatel této země, kterou bychom mohli nazvat "řidič na dálnici", nedokáže zvládnou úlohu, která je adekvátní inteligenci běžného hlodavce, čím se tito lidé rozhodují u volebních uren? Mozkem zcela jistě nikoliv.

Z toho všeho není v podstatě žádné poučení. Tedy kromě toho, že při pohledu na zmatky před primitivním zúžením dálnice začíná být jasné, proč vypadá demokraticky volená politická reprezentace tak, jak vypadá. Fakt, že za poslední desítky let řidiči v pochopení zipu nijak nepokročili, staví před tuto zemi smutnou vyhlídku: Nebude to lepší.