Když něco funguje, bývá to v Čechách důvod k podříznutí. Tedy by nemělo udivit, že radnice Prahy 3 připravila vlastnímu obyvatelstvu překvápko. Farmářské trhy na Jiřáku změní provozovatele. Proč? No to je právě ta záhada.
Jiřák a Náplavka se staly v Praze (a nejen v Praze) pojmy. Jsou to zaběhnuté značky, vyzkoušená místa. Trhů je v hlavním městě daleko více. Jsou na Praze 4, jsou na Andělu na Praze 5… Ale Jiřák a Náplavka jsou o stupeň, dva nebo tři výš. Prostě je to tak. Ale to zřejmě není dostatečný důvod, proč by neměla koalice TOP 09 – ODS – ČSSD na Praze 3 trochu experimentovat. Místo dosavadního provozovatele Archetyp z.s. vybrali radní novou firmu: World Production s.r.o.
Kdo jiný by měl provozovat farmářské tržiště s českou produkcí než firma World Production. To dá rozum, že?
Oficiální stanovisko radnice zní: dosavadnímu provozovateli Archetyp končila smlouva, museli jsme vypsat veřejnou soutěž. (Samozřejmě nemuseli – ve skutečnosti bylo možné smlouvu rozhodnutím rady prodloužit. A pokud by se radní chtěli krýt, tak prodloužení mohli předložit zastupitelstvu. Ostatně v minulosti již tato smlouva byla prodloužena několikrát.) Bylo definováno sedm kritérií. Byli určeni hodnotitelé (Alexandr Bellu – ODS, radní; Jaroslava Suková – TOP 09, radní; Ivan Holeček, zástupce starostky, radní, ČSSD; Eva Hájková – vedoucí odboru kultury MČ Praha 3; Jiří Snítil – ředitel Za Trojku, příspěvková organizace; zapisovatel Matěj Hoferek – referent Odboru kultury).
A cirkus mohl začít. 19. října 2016 přijala Rada Výzvu k podání nabídky. A jejda – jakoby naprostou náhodou kupuje jistý Radek Franc 13. října 2016 zčista jasna firmu World Production s.r.o. To ale není žádná zavedená společnost, která by za sebou měla nekonečné dějiny plné úžasných akcí. Je to zcela prázdné s.r.o. Po předchozí tři roky existence nevykázala firma ani korunu příjmů. Radek Franc koupil od specialistů na zakládání firem za 239 tisíc zcela legálně korektní NIC s 200 tisíci základního kapitálu. No musel být opravdu šťastný, že to udělal – když se o necelý týden později dozvěděl, že může soutěžit o pořádání nejlépe zvedených trhů v Praze.
Abychom si to ujasnili. Pan Franc před oním pro něj osudovým 13. říjnem tohoto roku z hlediska živnostenského rejstříku ani obchodního rejstříku neexistoval. Ticho, pusto, ani stopa. Žádná napínavá a úspěšná podnikatelská minulost, žádné děkovné dopisy spokojených klientů.
A vida. 12. prosince se usnesením Rady stává World Production potažmo pan Franc (skoro) provozovatelem trhů na Jiřáku. Chybí v podstatě formální drobnost – podpis starostky na smlouvě. Jakpak se to asi mohlo přihodit, že zelenáč v oboru vypálil rybník sdružení Archetyp, které nějakých sedm let Jiřák a Náplavku budovalo a dotáhlo do stavu nejlepších tržišť v Praze? Tak se té záhadě podíváme na zoubek. Neboť jedním z kritérií byly reference. A těmi se pan Franc jaksi těžko mohl pochlubit, že?
World Production proto „spojil síly“ se společností CH Catering, provozovatelem „velkokapacitní kuchyně“ (na jejich webových stránkách pod přezdívkou kychyně) na 2500 jídel. Ale CH Catering na Praze 3 dobře známe. Tato společnost je pupeční šnůrou propojena dlouhé roky s radnicí Prahy 3 (primárně s TOP 09, ale samozřejmě i s ODS a ČSSD) a pořádá na Žižkově takové radostné akce jako vinobraní či masopust.
Toto „spojení sil“ (jeden se hlásí, ale v oboru je nula, druhý mu poskytne reference) zákon nevylučuje – i když je to absurdní, že? Pokud chce pan Franc provozovat trhy, tak ač o sobě hovoří v tiskové zprávě v množném čísle („jsme rádi…“), je to trochu pluralis majestatis, neb jeho firma nemá ani jednoho zaměstnance. V pravdě není jasné, jak to hodlá dělat.
Pokud je chce provozovat s CH Catering, vypadá to spíše na opačný příběh. Nikoliv že si World Production zjednala CH Catering a „koupila“ si reference. Spíše se provozovatel velkovývařovny zamaskoval za World Production, aby nebyl hned na první dobrou vidět. A pan Franc je takový „bílý kůň“ české gastronomie. Avšak nejen – také se pokouší vstoupit do dějin českého jazyka zavedením novotvaru „farmatrhy“. Pokud je jeho vztah k českým produktům stejný jako k českému jazyku, tak v tom případě je osud Jiřáku vskutku zpečetěn.
Celý ten příběh prostě smrdí stejně, jako většinou smrdí velkovývařovny. Tak třeba – měsíčně má nový provozovatel platit městské části stejných 100 tisíc, jako platil Archetyp. Ale pozor – u něj bylo dáno, že maximální nájem za stánek je 1000 korun a mnozí prodejci platili méně. Prostě protože i když na trzích je narváno, tak z prodeje pěti stovek vajíček tisícovku nezaplatíte. Tohle maximum 1000 korun z podmínek zmizelo. Jejda! Že by o tohle šlo?
Jen na okraj – ona ta ekonomika „farmatrhů“ v danou chvíli vypadá vcelku zajímavě. Na Jiřáku je stanoveno maximum 22 stánků a prodej ze tří vozů. Kdyby z každého bylo 800 korun, je to za den pořádání 20 000 korun. To celé čtyřikrát za týden, čili 80 tisíc týdně, tedy 320 tisíc za měsíc. Mínus 100 tisíc radnici. Pořád to vypadá na slušný obchod. (Ale ve skutečnosti to bude poněkud horší – trhy v lednu a únoru nejsou, mnohé dny odpadnou kvůli jiným akcím…) Nicméně kdyby se trochu méně dbalo na farmatrhovost a trochu více na „rejžování“? Nenašlo by se tam něco? Inu, našlo.
V úterý 20. prosince od tří odpoledne zažije Praha 3 zřejmě trochu divočejší zastupitelstvo. Na programu bude Jiřák. Třeba se tam hlavní organizátor celé věci Alexandr Bellu rozhodne vysvětlit, proč ho tak okouzlily poněkud absurdní části nabídky Franc/Catering v podobě příslibu dodávek zeleniny do místních škol a důchodcům. Neboť jakou hodnotu pro uživatele trhů má slib, že pan Franc dopraví místním školám zeleninu a ovoce v (deklarované) hodnotě 20 000 korun? Tím zlepší kvalitu trhů? To příště bude chodníky na Žižkově opravovat lakýrník, protože to „přihodí“ k zakázce na lakování oken na základkách?
O politicích obecně platí, že nejlépe dělají, když nedělají nic nebo jenom životně nezbytné minimum. U sociální demokracie nepřekvapí, že v touze vylepšit život obyvatel páchá dobro, ale TOP 09 a ODS se alespoň rámcově tváří jako pravicové strany. V tom případě by jim snad měla být sympatická představa, že když něco funguje, má se to pokud možno nechat být. A hlavně, hlavně se politici nemají snažit „něco zlepšit“, protože to je naprosto jistě první krok k destrukci.
