Michal Kesudis ztělesňuje vše, co z duše nesnáším. Kdybych mu měl osobně sdělit názor na něj, bude to popis mužských i ženských pohlavních orgánů smíšený se všemi diagnózami, jaké mne napadnou. Přesto by měl zůstat svobodný.
Ostatně hromadu vulgarit lze nahradit jediným označením – je to bolševik se vším, co k tomu patří. Soudruh Kesudis se řadí k soudružce Semelové, soudruhům Filipovi, Grebeníčkovi či Jakešovi včetně v pekle se smažícího soudruha Štěpána. Jeho post oslavující sebevražedného atentátníka a urážející podlým způsobem zavražděné české vojáky, patří k tomu nejhoršímu, co z tohoto národa vzešlo. Včetně Emanuela Moravce či Klementa Gottwalda. Ale i lidský odpad má právo na to, aby byla ctěna jeho svoboda slova.
Jeden přítel poznamenal: „Zavírat za schvalování... Sakra, co mi to připomíná...“ I soudruhu Kesudisovi musíme dát právo říci, že „Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem!“ Že to je v dané souvislosti pomýlené, zhovadilé, hloupé? Jistě. Kterýkoliv rozumný člověk s alespoň trochu ustáleným hodnotovým žebříčkem vidí, co je ten nešťastník zač. Ale pokud chceme žít v demokracii, pak musíme připustit, že existují jedinci, kteří mají místo mozku žumpu. Se vším, co k tomu patří.
Ostatně soudruh Kesudis není sám. Ani zdaleka. Chodících fekálních vozů máme mnoho a samozřejmě, že je rozčilující, když jim internet dává možnost stříkat exkrementy kolem sebe v podstatě po libosti. Onen podivný jedinec z Ostravy má tu smůlu, že právě jeho výron byl tak konkrétní a tak specifický, ve skutečnosti se však neliší příliš od běžné produkce Tomia Okamury nebo Břetislava Olšera či mnoha jiných.
Dostali jsme se do divného období, kdy je svoboda slova ohýbána a zatlačována. Státní zástupci koketují s nápadem určovat míru přípustné kritiky. Připomíná to jednu scénku s již zmíněným soudruhem Štěpánem, když reagoval na přelomu léta a podzimu 1989 na dotaz, kdo vlastně přesně definuje, která kritika je konstruktivní a která již ne. Z jiného soudku. Herec Jiří Maryška dostal pokutu a trest veřejných prací za nesporně nevhodný (a hlavně nevtipný) vtip s Lidicemi a ústeckými politiky. Bylo by možné pokračovat…
Mohu tady vychrlit řadu moudrých citátů o trestnosti činů a právu na myšlenky. Ale jaký by to mělo smysl, když věc je v podstatě jasná. Jestliže bude Michal Kesudis odsouzen, prohráváme. Tečka a není o čem mluvit. Smutné na tom je, že spor o svobodu slova se točí právě kolem takového zoufalce.
