Klasik pravil: Jenom idiot nemění názor. Ve snaze nebýt idiotem (zda úspěšné či nikoliv, to je jiná věc) proto mění prezident Miloš Zeman svoje názory velmi pružně.
Připomeňme si Miloše Zemana z roku1992:
"To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt." Tyto věty, které se poměrně proslavily, pronesl tehdejší poslanec Federálního shormáždění Miloš Zeman. Bojoval jimi proti zákonu, který navrhnul prezident Václav Havel. Bojoval proti zákonu o obecném referendu.
Má to pikantní souvislost. Celý bonmot je obvykle připisován přímo Zemanovi, ale to není přesné. Jak dokazuje příslušný stenozáznam (http://www.psp.cz/…/1990…/slsn/stenprot/020schuz/s020006.htm ), nynější prezident v této pasáži rozsáhle cituje psychiatra Cyrila Höschla, což ostatně sám (a zcela korektně) zdůrazňuje. Avšak to na věci příliš nemění. Neboť tehdy ještě ani jasnozřivý prognostický mozek netušil, že se bude jednou opírat o "dolních deset milionů", tedy se k této nesporně ostré analýze svých budoucí voličů s radostným hýkáním profesionálního vtipálka přihlásil a vzal ji za vlastní.
Možná by bylo fajn, pokud by voličům nynějšího prezidenta občas někdo připomněl, že jsou na Hradě považováni za debily, dementy, slabé duchem a zoufalce s podprůměrným intelektem. I když je to asi marné, oni se usmějí a půjdou zamávat "svému prezidentovi".
Vraťme se do Federálního shromáždění v roce 1992. Když Miloš Zeman docitoval z Cyrila Höschla, vyjádřil se pochvalně k tomu, jak je to pěkně řečeno. Ani slůvkem nezpochybnil obsah. V následné pasáži pak obsáhle hovořil o množství alkoholiků ve společnosti a mezi poslanci. Radostně kvitoval, že výskyt alkoholiků v politice, zvláště v tehdejším Federálním shromáždění, je nižší, než uvádí předchozí citát. Na tom pak postavil Miloš Zeman svoji vyšší důvěru v parlament než v lid, tedy důvod tehdejšího odmítnutí referenda.
Poslanec Zeman ještě netušil, že i vlastním přičiněním během několika málo let zvýší procento milovníků becherovky v politických luzích a hájích a že na vrchol balíčku karet "často konzumujících" položí prezidentské srdcové eso nejvyššího ústavního činitele.
Tady bychom možná našli jistou logiku prezidentova duševního přezvrácení se od v podstatě jednoznačného kritika referenda k jeho nadšenému obhájci. Když se pánem Hradu v přímé volbě lidem mohl stát deklarovaný alkoholik prohlašující o svých voličích, že jsou dementní a debilní, kolik švandy by si Miloš Zeman teprve užil s referendem?
Ergo kladívko a jak říká klasik, jenom idiot nemění své názory, a když to mohlo klapnout v přímé volbě, tak zkusíme referendum. Proč ale prezident, který si o většině svých spoluobčanů myslí, že jsou idioti, vkládá tolik energie do prosazení referenda?
Představme si kombinaci extenzivního (či kreativního) čtení Ústavy, obecného referenda a i třebas jenom malého vstupu spřátelených extrémistů do parlamentu. To by v případě druhého zvolení udělalo z Miloše Zemana rozhodující figuru politického spektra, vytvořil by se jakýsi hybrid prezidentského systému postavený na vůli lidu. Lid je ve světě Miloše Zemana většina "po lobotomii", tedy taková většina, kterou si právě on dokáže vodit na provázku jako psíka.
Největší zábava na tom je, že Miloš Zeman už funguje ve svém vlastním prostoru, kde může v podstatě všechno. Což souvisí s tím, že celá nynější tragédie začala možná právě tehdy, kdy přičinlivý prognostik prozřel při poslouchání přednášky prostořekého psychiatra. Toho dne třeba zjistil, že "většina" je opravdu idiotská, nicméně šikovný žertéř si ji ve vhodnou dobu dokáže vodit jako psíka po lobotomii. A tato většina svému páníčkovi odpustí i ty největší nesmysly, dokonce i to, že vcelku jasně dává najevo svoje pohrdání právě tou většinou. Stačí, když své voličstvo občas polechtá za ušima. Kvůli tomu to Miloš Zeman v roce 2016 vidí zcela jinak: "Nikdo není obyčejný. Všichni jsme neobyčejní, a právě proto by politici měli používat výraz "normální občané" a nikoli "obyčejní občané". (...) Nikdo nemá právo urážet svůj vlastní národ. A pokud tak činí, musí počítat s tím, že ve skutečnosti uráží pouze sám sebe."
Strategie Miloše Zemana je jednoduchá. Dejte lidem strach, pak pocit ochrany a výhra je na světě. Ostatní už zařídí lobovolič samotný. Ještě že totiž máme toho našeho prezidenta, protože s ním se nemusíme bát.
