Zemřeli dva lidé. Václav Havel a Kim-Čong-Il. Světová ikona boje za svobodu (nehledě na nepříjemný patos to jinak asi fakt říci nejde) a jeden z posledních bolševických mogulů (Stalin + Mao)2. Nad horami ohlasů a zvláštních vydání novin mne napadá vpravdě nesvatá otázka: Je nyní svět lepší nebo horší?
Je pro svobodomyslné demokraty úmrtí Václava Havla větší ztrátou než pro komunistické nadšence skon krvavého Kima? Změnila se rovnováha, vychýlilo se těžiště naší modré (nebo zelené) koule?
Jako vždy na to existuje celá řada odpovědí.
Z hromad kondolenčních telegramů směřujících do Prahy by se mohlo zdát, že ano, že demokracie je oslabena, že světový boj za lidská práva přišel o inspiraci, o důležitý motor, o klíčovou postavu. Padlo mnoho silných slov a zármutek celebrit je nesporně nelíčený. Václav Havel byl – svým roztomilým a rozverným způsobem – určitě pro neuvěřitelné množství lidí v pravém smyslu slova a bez náznaku ironie guru. Tato země jich mnoho nevyplodila.
Z kvílení milionů Severokorejců a nelíčeného smutku v Moskvě i jinde bychom zase mohli nabýt dojmu, že miliardy „lidí práce“ přišly o milovaného otce, strýce, bratra a tak dále. Zatímco v Kremlu ponechali smrt Václava Havla bez povšimnutí (což nás může vlastně těšit), do Koreje napsali a dost možná, že pánové Putin a Medveděv mají opravdu obavy z toho, co se s jejich oblíbenou Koreou stane. Abych to řekl přímo, Moskva a jistě i Peking tonou v obavách, jestli nepřijdou o tuto oblíbenou osinu v zadku demokratického světa. (Avšak buďme spravedliví – jistě se přinejmenším stejně bojí o to, aby zmatek po Kimovi nevynesl nahoru nějakého ještě většího a méně vypočitatelného šílence.)
Okupanti z Wall Street by asi řekli, že Havel nebo Kim, je to jedno, protože světu vládnou proradní bankéři a spekulanti, na čemž se nic nezmění. Milovníci konspiračních teorií budou tvrdit, že Havel nezemřel, ale odstěhoval se za Elvisem Presleym, Kima zase unesla CIA. V Palestině si pár bláznů vystřelí Pánu Bohu (Alláhovi) do oken na oslavu porážky světového sionismu. A co nažvatlali blbové na webech (včetně mladých komunistů), o tom ani nemá smysl mluvit.
Jenže správná odpověď je ta, kterou by (jsem přesvědčen) řekl Václav Havel. Zda bude svět lepší nebo horší, to nezáleží na smrti toho nebo onoho člověka, ale na chování všech ostatních lidí, každého zvlášť. Ať si říká kdo chce, co chce, tak Václav Havel byl především liberál, možná levicový, jak by mnozí s úšklebkem dodali, ale liberál. A jako takový měl jedno krédo, totiž, že každý je odpovědný za svůj osud a pokud s ním naloží nejlépe, jak bude umět, poslouží tím nejen sobě, ale všem.
Nechme kvílení Kimovým pohrobkům. Je idiotské a navíc kýčovité. To nejlepší, co můžeme udělat pro Václava Havla, bude, když z jeho úmrtí neuděláme celosvětovou tragédii nebo pompézní tyjátr. Václav Havel totiž vykonal dramaticky více zajímavých věcí, než že zemřel.
Naštěstí snad nikoho nenapadlo vozit ho po Praze na lafetě kanónu, což by jinak musel okomentovat svým: „To je ale paradoxní“.
