Když prezidentova paměť neslouží…

Pochybnosti o skutečné kvalitě paměti prezidenta Miloše Zemana jsou staré jako jeho působení v politice. A spíše rostou. Nedávný lidický projev spíše přiživil podezření, že to již skutečně není nijak valné.

Nejprve tedy, co vlastně pan prezident řekl. Zkráceně, avšak nezkresleně: „Chtěl bych připomenout, že v roce 1935, kdy Němci okupovali demilitarizovanou zónu v Porýní (…) takzvané demokratické země měly tehdy v čele zbabělce. Nebyl tam ani Churchill, ani de Gaulle, byl tam Chamberlain a byl tam Daladier…“ (Interpunkční zvláštnosti původního textu jsem si dovolil opravit.) Oficiální přepis projevu z 27. května 2017 je uveřejněn na stránkách prezidenta ZDE.

Nu, vezměme to popořadě. Tak především k obsazení demilitarizované zóny v Porýní nedošlo v roce 1935, ale v březnu 1936. Z hlediska obecných znalostí to je hloupý omyl, na druhou stranu je fakt, že v případě přímé otázky deseti občanům téměř kdekoliv po České republice (snad kromě chodeb před katedrami historie na vysokých školách) by bylo naivní očekávat více než jednu správnou odpověď. Možná by bylo naivní očekávat i tu jednu správnou odpověď. A seknout se o rok u maturity by se asi také prominulo.

Avšak prezident se sám označuje za sečtělého a za encyklopedickou osobnost. Popravdě si ale s přesností nedělal nikdy nekonečné starosti, již za dob politických „prvních krůčků“ kolem sebe mrskal ekonomickými daty a tvrzeními sice s neobyčejnou sebejistotou, ale občas také způsobem „hodinky nebo holinky, oboje se natahuje“. Jenže tehdy to dělal cílevědomě. A také jenom, když se mu to hodilo.

Jenže pokračujme. Ono je toho více.

Ministerským předsedou vlády Jejího Veličenstva nebyl samozřejmě v onom roce 1936 (a ani v roce 1935) Neville Chamberlain, ale Stanley Baldwin. Neville Chamberlain se premiérem stal až v roce 1937 (v květnu). Mohli bychom říci, že Baldwin to od Britů, co se pověsti týká, schytal nachlup stejně jako Chamberlain a dodnes je (podle mého) oprávněně považován za jednoho z politiků, kteří přivedli Velkou Británii na pokraj porážky. Ale přece jenom je to jiná historická postava a není tak úplně férové kvůli němu nasazovat Chamberlainovi druhou psí hlavu. Jako by ten neměl tu svoji pevně přišitou.

No jo, jenže ale on ani Édouard Daladier nebyl v roce 1936 premiérem Francouzské republiky, dokonce v době obsazení Porýní nebyl vůbec v žádné vládní funkci. Teprve v červnu 1936 se stal ministrem obrany a v dubnu 1938 premiérem.

Na několik vteřin projevu je těch historických omylů a nesmyslů trochu moc.

Jistě. Každý ten jeden omyl je v podstatě drobností. Jak říkám, určitě by se za to od maturity nevyhazovalo. A prezident je starší pán, má právo na lehké výpadky a mírnou míru zmatku.

Potíž je v tom, že si to asi odmítá přiznat. Že zřejmě žije v přesvědčení, že jeho mozek je mozkem šestnáctiletého jinocha stejně, jako to údajně jeho lékaři tvrdí o prezidentově prostatě. Nu, není – neboť jakkoliv je Miloš Zeman podivuhodný typ, nemá smysl pochybovat o tom, že ještě před pár lety samozřejmě věděl, že Němci zabrali vojensky Porýní v roce 1936 a ne 1935, stejně tak zcela jistě věděl, že Chamberlain i Daladier se premiéry svých zemí stali až relativně nedlouho před tím, než hanebně zradili Československo v Mnichově.

To je ta potíž, kterou ukázal projev v Lidicích. Prezident se dostává do stádia, které nebývá v jeho věku nijak neobvyklé. Je si naprosto jistý něčím, co ve skutečnosti vůbec není pravda. Ono „těsně vedle“ je pořád vedle. Toť výzva pro prezidentův tiskový odbor, kde by se pan Ovčáček místo šťourání v nose, škádlení Twitteru a pročítání starých novin, zda tam přece jenom nenajde něco o Hitlerovi a jeho gentlemanství, mohl zaobírat svojí skutečnou prací. Ke které mimo jiné nesporně patří i ochrana prezidenta před vlastním egem a uvádění jeho projevů na pravou míru pokud možno ještě předtím, než je prezident ze sebe vysouká.