V téhle zemi pořád někdo stojí před Sofiinou volbou. Naposledy poslankyně za ANO Hana Válková, bývalá ministryně spravedlnosti. Její Sofiinou volbou je, jakou otevírací dobu mají mít supermarkety.
Tož, každý asi máme hranice takové volby nastavené tak nějak individuálně. A dost možná to souvisí s jistým objemem znalostí a s přítomností vkusu.
Připomeňme si, že co se týká románové hrdinky z knihy Williama Styrona Sophie Zawistowské, její volba byla, které ze dvou dětí poslat do plynu a které se pokusit během holocaustu zachránit. Paní poslankyně Válková tedy skutečně problém supermarketů hluboce prožívá a zřejmě se do konce svých dnů již nikdy pořádně nevyspí, když bude zmítána pochybnostmi a výčitkami svědomí. Doufejme jen, že její hrozivé dilema, zda mají lidé o státním svátku nakupovat nebo nemají a pokud, tak zda všude nebo jen někde, nepovede až k hořkému konci.
Sophie totiž spáchá sebevraždu, čehož snad bude paní poslankyně ušetřena.
Ale Hana Válková zdaleka není z našich politiků jediná, kdo je obtěžkán neřešitelným dilematem a kdo by měl včas vyhledat terapii, aby jeho problémy nepřerostly v neodolatelnou touhu užít dostatečné množství kyanidu.
Michal Hašek je další kandidát. Pro něj bylo Sofiinou volbou rozhodování, zda má sociální demokracie být ve vládě s Andrejem Babišem nebo nemá být ve vládě s Andrejem Babišem. Což o to, jistě šlo o rozhodnutí těžké, možná i těžší, než kdy mají mít otevřeno supermarkety, ale i tady nezbývá, než smutně poznamenat, že si to dřívější skoropředseda ČSSD trochu moc bere.
Pirát Mikuláš Ferjenčík doslova urputně prožíval Sofiinou volbu za tehdejšího senátora Libora Michálka. Má odejít z klubu lidovců a nezávislých? Má zůstat v klubu lidovců a nezávislých? No fakt. Z takového dilematu by si jeden hodil provaz a pan poslanec Ferjenčík se s obavami o senátora Michálka a s jeho děsuplným dilematem prostě musel svěřit veřejnosti.
Politiků s podivným syndromem Sofiiny volby je podstatně více. Občas se neřešitelné situace přímo rojí. Bože, ten stres musí být skutečně strašný. Jen to ale vypadá, že největším problém naší země je nějaká ptákovina na úrovni, zda si dneska v poslanecké kantýně dát kance se šípkovou omáčkou nebo se zelím. Což je, jak víme od Hrabala, důvod hodný ultimátní pranice.
A to by nebyli novináři, aby se toho nechytili jako exkrement košile.
Jiří Hermánek již před pár lety tak usilovně filosofoval o Sofiině volbě profesora Drahoše, až z textu (bezpolitickekorektnosti.cz) nebylo jasné, v čem by jako měla spočívat. Jana Šimonová viděla jakési dilema ČSSD kolem první přímé volby prezidenta a zase to hnedka bylo pěkně hlubokomyslně popsáno jako Sofiina volba (blogy na respekt.cz). Dobrá – to je ještě pořád politika. Ale Sofiinu volbu řešili v roce 2016 podle Jakuba Kanty (iRozhlas.cz) fanoušci Sparty. Oč šlo? No fakt hrůza. Jít na hokej nebo na fotbal, když se nedá stihnout oboje? Obětovat puk nebo kopačák? Namátkou jiný příběh: V roce 2012 Tomáš Haisl (týden.cz) nazval Sofiinou volbou rozhodování trenéra Anglie, jestli do obrany povolat Terryho nebo Ferdinanda. Ale já ten příběh nesledoval – třeba šel ten bez nominace do plynu?
Když už věci došly takhle daleko a slova ukořistili novináři, tak marketéři nesměli zůstat pozadu. A vznikl nezapomenutelný titulek: „Už žádná Sofiina volba v podání SD-WAN“. (Co je SD-WAN netuším a je mi to jedno.)
Já vím, že ta dvě slovíčka Sofiina volba už uchvátila denní banalita a že naprostá většina lidí, kteří je používají, nemá naprosto tušení, o čem je vlastně řeč (o čtení knihy či alespoň zhlédnutí filmu ani nemluvím). Samozřejmě také vím, že tento příval hloupostí už nikdo nezastaví. Ale přece jen cítím jistou nostalgii po časech, kdy slova ještě měla nějaký význam a nebyla střílena od boku či od klávesnice s nebetyčnou tupostí a neznalostí.
