Fidel žije!

Vladimír Putin a Vojtěch Filip prolili mnoho konviček slz, i někteří v Bruselu zamáčkli slzu. Zemřel Fidel. Je to velká škoda. Opravdu velká, že se nedožil chvíle, kdy i Kubánci pošlou bolševiky tam, kam patří. A že ho nesoudili.

Jediný smutek, který cítím nad zemřelým Fidelem Castrem je, že se smrti dožil na svobodě (pokud se ovšem na Ostrově Svobody dá hovořit o svobodě). Že neshnil ve vězení.

Jak bych si asi osobně představoval kondolenci lidu socialistické Kuby: "Gratulujeme, ale už jste ty pancharty měli dávno sejmout. Nicméně - nikdy není pozdě. Tak do toho!"

Ale ono to bude i trochu o nás. Jak totiž v těchto pro ně tak smutných hodinách říkají bolševici po celém světě - soudruh Fidel žije v našich srdcích stále. V podstatě prezidentský kanál Rossija 24 věnoval Castrovi dlouhé vzpomínání plné nostalgických okamžiků z dob, kdy se moc Sovětského svazu pnula až do Havany a zapalovala bolševické revoluce v jižní Americe. A místní komunita kmene komančů tklivě vzpomíná, jak to Fiedlovi slušelo se soudruhem Husákem v láskyplném objetí.

V tom je ta potíž. S Fidelem prý zemřelo 20. století. Století bolševismu a fašismu, dvou největších zel, jaké zatím člověk vymyslel (tedy kromě středního proudu a pohankové kaše). Do pekla se odporoučel poslední z velkých revolucionářů (nechť je jeho kotel zvláště dobře rozpálený). Jenže v srdcích některých přeživších se tyhle zombie pořád nějak reinkarnují.

Hajlující zpěvačky a zpěváci, koukej, jak vysoko skáče můj pes, El Che na tričkách, předseda evropské instituce, který hovoří o smrti velkého muže, jehož odkaz posoudí až dějiny... Co to je? Jaké posouzení dějinami? Castro byl vrah, zavedl zločinný režim, byl to bolševik. Co na tom mají dějiny posuzovat? Jaký je rozdíl mezi Castrem a severokorejským Kimem, syrským Asadem, německým Hitlerem, Gottwaldem nebo Husákem? Žádný. A jediný rozdíl proti českému Filipovi nebo Semelové je, že ti dva se nikdy nedostali k moci. Jinak by to skončilo naprosto stejně.

Ruský smutek za "velkým revolucionářem" jenom ukazuje, kam Rusko směřuje. Bohužel (v principu, nikoliv v detailech a v síle) stejně, jako bruselské slalomování a neochota říci, že svět bez Castra je lepší než s ním. A že by do pekla měl jít co nejrychleji i celý jeho režim.