Že hraničí se sebepoškozováním dívat se na Reportéry ČT, to jsem už věděl nějakou dobu. Že je o život číst i týdeník Ekonom, to je pro mne novinka posledních dnů.
Odpoledne jsem si v Ekonomu přečetl, že Zápotocký sice měnovou reformou připravil lidi o hodně, ale Klaus transformací ekonomiky o více. Fakt je, že opravdu vrcholně stupidní byl především upoutávací titulek internetového vydání na serveru iHned. Ale ve skutečnosti se nebetyčnou hloupostí vyznačuje i na první pohled informacemi a vyjádřeními odborníků překypující text v samotném týdeníku. Ta metoda porovnání stojí za to – sečtené škody na obyvatelstvu vyjádřené úbytkem jejich bohatství ve srovnání s rozpočtem. Takže Zápotocký si podle redaktora Josefa Pravce vzal šestinu tehdejšího rozpočtu, Klaus hned pětinu, což z něj dělá většího zloděje (to je tam jen mezi řádky). Ať mne iHned, Ekonom a pan redaktor žaluje, ale takovéto srovnání může udělat jenom úplný blb, protože tady se nerespektuje téměř nic z ekonomických zákonitostí. Zatímco devalvace byla kurzové opatření směřující k vyšší konkurenční schopnosti při exportu a inflace vycházela primárně z odbourání záporných sazeb daně z obratu a z deregulace cen, což vedlo k dramatickému zefektivnění celé ekonomiky a v nedlouhé době také k výraznému růstu reálných příjmů, měnová reforma byla nasměrována především k doražení bohatší a střední třídy a k jejímu konečnému ožebračení. Na tom nemění nic ani fakt, že Benešovy dekrety a následné bolševické řízení ekonomiky vytvořily neřešitelnou ekonomickou situaci – měnová krádež byla především politické opatření. Reformy devadesátých let byly řešením komunistického bordelu. Rozdíl je v řádu světelných let.
Když jsem dočetl, pustil jsem si Reportéry. To bylo ještě horší. Tak ponejprve mi jakási dáma sdělila, že odhalí tajemství vypouštění přehrad na Vltavské kaskádě. Pevně doufám, že takovou reportáž plnou řídkých, jak to slušně říci, snad keců, by zastavil i editor na Nově. Sedmdesát procent času jsem se s otevřenou hubou koukal na několik reprezentantů českého lidu, kteří odpovídali zvídavé reportérce v galoších na otázku: A myslíte, že měli upouštět dřív? Co asi odpoví někdo, kdo má v baráku metr vody a ze silnice tankodrom? Navíc někdo, kdo o Vltavské kaskádě zjevně naprosto nic neví? Dalších dvacet procent zabíraly zajímavé záběry obrovské masy vody tryskající z propustí přehrady. A deset procent času jsme sledovali redaktorku, jak cupitá po více či méně zničených silnicích (podepsány pod tím hrozným výtvorem jsou dvě: Markéta Dobiášová a Stanislava Raupachová, která z nich cupitala, mi není známo). Možná jsem čekal moc, ale snad by ambicí tohoto pořadu měla být fakta a nikoliv dojmologie. I běžně nešikovný uživatel počítače si během jediné minuty dokáže o problematice Vltavské kaskády a její možnosti krotit povodně vygůglovat stonásobek informací, než obsahovala tato dámská reportážní vata.
Když jsme u počítačů a gůglování. Následovala další perla, tentokrát od redaktora Davida Havlíka. Na okraj – málokdy jsem viděl někoho, kdo umí tak roztomile přikyvovat a tvářit se znale. O gůglování tam mluvil Mirek Zámečník, šéf dozorčí rady Lesů ČR. Ten přiznal, že o firmě, kterou v podstatě šéfuje, a o jejích obchodních partnerech si něco zjistil gůglováním. No to mě tedy poser. Neměl by si tyhle věci jako šéf dozorčí rady zjišťovat prostým dotazem svým podřízeným? Pokud se tam předseda statutárního orgánu ani nemůže zeptat na okolnosti nějakých obchodů, tak za co bere ty peníze? Ale to je drobnost. Redaktor, policisté, nějací další novináři a předseda dozorčí rady v reportáži šermovali stovkami „vyvedených“ milionů nebo rovnou nějakou jednou miliardou za IT, počítače, software, hardware a já nevím co ještě (snad během deseti let, ale chvílemi to bylo nepřehledné). Byla řeč o napínavých převodech peněz do Švýcarska a zpět, o tajemných firmách sídlících ve Švédsku, o výběrech v hotovosti, tajemných trestních oznámeních konspirativně dodaných „policejním zdrojem“ přímo vybraným novinářům a o ještě tajemnějších nitkách politických spiknutí. Ale ve skutečnosti jsem vůbec nepochopil, v čem je problém, kromě toho, že pan redaktor si to všechno zřejmě nebyl schopný utřídit a asi se v tom ani nevyznal. Ale i to je celkem jedno. Já bych se v té reportáži alespoň chytnul, kdyby tam bylo něco jako: „Utratili tolik a tolik stovek milionů, ale podle dvou na sobě nezávislých soudních znalců byla zakázka předražena o 300 milionů.“ Po ničem takovém ani vidu, ani slechu. Cena nebyla zpochybněna. Jenže pokud není zpochybněna cena, tak proč to vlastně za drahé peníze točili? Jestli Lesy ČR dostaly za svoje peníze to, co si objednaly a cena nebyla přehnaná, tak se žádný příběh pro Reportéry ani nestal. Protože informace, že nějaký manažer vybíral v hotovosti z bankovního účtu miliony korun, nemá sama o sobě žádný obsah.
Když mě pan Zámečník tak navedl s gůglováním, tak jsem se do něj pustil a zase jsem se dozvěděl víc než z celé reportáže. Například, že dozorčí rada Lesů ČR projednávala IT zakázky letos v únoru, takže pan předseda by něco vědět měl. To se pan redaktor mohl kouknout také – třeba by z něj vyrazil více a zajímavějších informací než tu banalitu, že umí gůglovat.
No, beru si z toho poučení. Jelikož si chci zachovat zdravý rozum, nebudu dlouho číst Ekonom a pečlivě vytáhnu šňůru od televize ze zástrčky, jakmile se přiblíží Reportéři ČT.
