Chcíplý migrant, zemřelý pes, Ráj s řízkem

Už dlouho jsme neměli na českých sociálních sítích tak zábavný příběh. Sice tu jsou za chvíli volby, ale zásadní je: Pes chcípne nebo zemře v kruhu milující rodiny?

Takže facebook řeší, proč by pro konzervativce neměla zvířata umírat, ale chcípat či jinak po zvířecku opouštět svět.

Je to banální. Zvířata z pohledu křesťanské nauky nemají duši. Nemohou být spasena. Z hlediska tradičního (konzervativního) katolicismu jsou něco jako věc (to ale neznamená, že do nich lze kopat a pálit jim srst, neboť jsou to zároveň Boží stvoření a týrání zvířete je vážný hřích).

Řada konzervativců nicméně odmítá personifikaci či možná přesněji humanizaci zvířat (například animáky, kde zvířata cítí a mluví jako lidé). Dneska (a konec konců posledních tak třeba šedesát nebo sedmdesát let) je to v církvi velmi, velmi okrajový postoj. Asi proto si Pavel Bělobrádek dělal "švandu" z Lucie Sulovské, kterou označuje za ultrakonzervativní blogerku, což je ovšem trochu nadnesené - to tady máme daleko větší ultráše. Když hovořila o tom, že "pejsek zemřel", tak vzhledem k některým jejím jiným názorům to označil Pavel Bělobrádek s jistou dávkou nešikovného výsměchu (sarkasmu) za levicově kavárenské.

Jinak z jazykového hlediska zvířata opravdu neumírají, alespoň zase v tradičním, konzervativním pojetí jazyka. Stejně, jako lidé nechcípají. Ovšem relativizace hodnot a relativizace jazyka, jakou posledních sto let průběžně pomalu zažíváme a posledních několik let zažíváme v podobě uragánu, dovedla část méně inteligentní případně nedovzdělané nebo jinak postižené populace této země k tomu, že podle nich migranti (alias Romové, liberálové, havloidi, fašouni, náckové, sparťani, slávisti, vlastní babičky, co po nich lze dědit, černoprdelníci) chcípají a pejsci naopak umírají (tím ale v žádném případě nechci říci, že by mezi tyto hloupé a zbytečné lidi patřila Lucie Sulovská, která je nesporně - jakkoliv mne občas vytáčí, kultivovaná).

Lze to říci i tak, že ve světě, kde "tak zvaní" konzervativci (ve skutečnosti to nejsou vůbec konzervativní lidé a vyznačují se tím, že mívají tričko Ortel, My jsme tady doma, Moje země, moje pravidla, SPD, SPO, Che Guevara žije! případně mluví fistulí) hovoří o chcípání lidí a kde naopak někteří lidé, co nevědí, jak vyplnit smysluplně svůj život, pořádají pejskům pohřby s hudbou, ze smrti domácího mazlíčka se na měsíc hroutí na psychiatrii, případně zdrceně konstatují, že nevědí, jak budou bez Wolfiho dál žít, tak v tomto světě se konzervativní blogerka hovořící o úmrtí psa může konzervativnímu politikovi stát záminkou ne zcela vhodného žertování. Dalo by se možná říci zcela nevhodného žertování (v podstatě stačí změnit slovosled a hned je tu jiný význam).

Ale ve skutečnosti - celé je to o prdu, protože kdybychom měli ukřižovat každého, kdo zažertuje přes čáru, tak by to prezident Zeman musel mít za sebou už milionkrát. A třeba já taky. I když určitě ne s takovým skore.

Dovětek z oblasti, která devadesát procent Čechů nechává chladnými, tedy z rubriky "Co vás nikdy nezajímalo":

Vraťme se ještě k tomu, jak to mají zvířata s tou duší. Protože jak se nám (mi) katolická církev modernizuje, tak už není zase tak jednoznačné, že vzkříšení se týká pouze lidstva.

V našem příběhu Bělobrádek (mírná konzerva nakročená k liberálům) versus Sulovská (konzerva nakročená k ultrášům) se proto odráží i takový trochu věroučný spor.

Modernisté mezi námi katolíky dospěli k tomu, že v časech, kdy je pomalu v každé rodině zvíře, co není "na chov", ale jako "společník" a "přítel", je těžké nezačít mudrovat o významu oveček při narození Ježíše či o zásluhách kravičky a jejího topného dechu o zdraví vánočního novorozence. Ono se těžko ubrečenému ministrantovi, co právě přišel o psa, na otázku "a uvidím se s ním v nebíčku?" odpovídá "nene, nebíčko je jenom pro lidičky". Takže poslední horké novinky na tomto poli (v katolické círvi naštěstí platí, že "horké novinky" jsou změny posledních 50 nebo spíš 75 let) jsou takové, že se nám zde rodí představa, že i zvířectvo se bude účastnit Hosana následujících po Posledním soudu. Čímž se obvyklá klasická kontemplační abstraktnost Ráje mění trochu v ZOO.

Ano, dělám si z toho mírně srandu (doufám, že vkusněji, než pan Bělobrádek z Lucie Sulovské), ale třeba pro mě to má několik háčků až háků.Vždycky mně připadalo, že putováním po této myšlenkové cestě se jednoho dne začneme bavit o tom, jestli se do Ráje dostanou všichni pejsci nebo jenom ti, co měli za páníčka či paničku někoho, kdo se taky dostal do Ráje a jestli ostatní budou v Očistci a nedej Bože v Pekle v kotli se zlounama. A co ten jezevčík, co mně pohryzal ruku, když jsem mu čistil uši? A teď fakt pozor! Budou tam klíšťata? Pokud ano, tak i nakažená encefalitidou? Takže u vstupu do Ráje dostaneme (nebo spíš dostanete, protože po tomhle textu nemám na vstup nárok, ale ten jsem stejně ztratil už dřív) pigáro s vakcínou?

Pak se dá pokračovat. Budou v Ráji řízky jednou týdně nebo jak kdo bude chtít? A bude k nim ALESPOŇ PIVO? Co cíga?

A teď  fakt a naprosto nejvíc fakt bacha. Já tedy naopak od několika milionů lidí v této zemi, kteří Korán opakovaně pečlivě pročetli a stali se kovanými znalci této knihy, četl Korán naposledy někdy na vejšce, takže třeba před třiceti lety. Ale vcelku si pamatuji tu představu hurisek, hromad datlí a potoků mléka. Tak mi připadá, že když si ujasníme otázku přítomnosti blech v křesťanském Ráji (a samozřejmě problematiku přísunu řízků a potoků piva) tak bychom si s těma mohamedánama vlastně mohli padnout do náruče.

Jak ekumenické! Jenom pro pejskaře varování - zrovna psi by ve společném ekumenickém řízkovo-datlovém Ráji mohli dělat problémy. No jo, vlastně. Řízky asi taky těžko... Se nám to komplikuje.

Což jsme už hodně daleko od původního tématu. A rovnou přidám, že vás trochu tahám za nos. I ty nejmodernističtější encykliky (jsme zpět u katolické církve) samozřejmě nepočítají s tím, že posmrtný život bude takto fyzicky vyjádřen (ani lidí, ani zvířeny) a už vůbec ne s tím, že po Ráji bude pobíhat Wolfi nebo jiné psisko. Ostatně stejně, jako se nepočítá s tím, že tam bude Bartoška s bílým vousem posílat Trojana s křidýlkama pro jablko.

Nicméně ten věroučný spor: konzervativní katolická myslitelka (potažmo blogerka) by tedy podle Pavla Bělobrádka měla správně vyznávat konzervativně, že pes chcípnul. Protože konzervativně nemá duši. A tak se méně konzervativní Bělobrádek vysmívá konzervativní Sulovské, že je z ní levicová kavárenská povalečka.

To opravdu smutné na tom je, že šéf lidovců projevil fatální nedostatek citu.